Když Muhammad Imrán plánoval jídelníček pro svatební hostinu svého bratrance, neměl žádnou omluvu, která by mu umožnila seškrtat drahé hlavní menu pod šest chodů. A pak mu přišla na pomoc vláda pákistánské provincie Paňdžáb, která začala přísně prosazovat zhusta ignorovaný zákon, jenž svatební hostiny omezuje na jeden hlavní chod.
Tento krok má pomoci Pákistáncům bojujícím s rostoucími cenami a slábnoucí ekonomikou.
Na hostině, kterou Imrán před časem připravil v Láhauru, hlavním městě Paňdžábu, se jako hlavní chod podávalo jen skopové karahí, maso vařené a smažené zároveň se zeleninou a kořením ve velké, miskovité pánvi podobné čínskému woku. "Díky seškrtání menu jsme ušetřili asi 100 tisíc rupií (23 400 korun)," říká čtyřiatřicetiletý obchodník s nemovitostmi. Dodržení pravidla "jeden hlavní chod a dost" si ovšem musel prosadit proti ostrému nesouhlasu dalších členů rodiny, kteří se nechtěli stavět proti společenským tlakům a tradicím, jež diktují nákladnou hostinu. "Procházíme velmi komplikovaným obdobím," říká Imrán. "Každý potřebuje šetřit."
Pákistánská ekonomika zpomaluje a zvyšování cen potravin na globálním trhu věci jen zhoršuje. Cena základních potravin, jako je především rýže, v loňském roce vyletěla o 150 procent a pšeničné mouky je nedostatek. Pákistánští příslušníci střední třídy musejí dávat větší část z výdělku na uspokojení základních životních potřeb, zatímco chudí se snaží alespoň nějak protlouct.
Právě kvůli chudým rodinám byl v 90. letech minulého století v Pákistánu zaveden zákon omezující jídla na svatebních hostinách, který nabídl 
způsob, jak se vyhnout zatěžující společenské tradici bez pocitu zahanbení. V jednu dobu bylo dokonce povoleno jen podávání studených a teplých nealkoholických nápojů, ale po sérii žalob a úprav se zákon ustálil na jednom hlavním chodu doplněném několika vhodnými přílohami. I tak byl ale jen zřídka dodržován, především proto, že bojuje proti silně zakořeněné tradici.
Pákistánské svatby jsou tradičně ohromnou, barvitou událostí, která často trvá několik dní a zvou se na ni stovky, u bohatých rodin i tisíce hostů. Mnohé rodiny začínají šetřit na svatbu, jakmile se jim narodí dítě. Náklady na svatbu jsou rozdílné, ale při započítání věna a šperků mohou bohaté rodiny utratit v přepočtu desetitisíce dolarů a méně movité alespoň řádově tisíce. Kulturní tlak na nákladnou svatbu ovšem vede napříč společenskými vrstvami mezi 160 miliony obyvatel Pákistánu, kde je podle odhadů Světové banky průměrný roční příjem v přepočtu 800 dolarů na hlavu. Což znamená, že se rodiny často i zadluží, aby mohly vypravit svatbu nad svoje možnosti.
Zakir Husajn, který v Rávalpindí obchoduje s použitými lahvemi, říká, že ještě před několika lety pravidelně odkládal stranou zhruba třetinu svého příjmu na svatbu nejstarší dcery, která ho stála asi pět tisíc dolarů. Ale dvojciferná inflace mu ujídá z peněženky čím dál tím víc. Rostoucí ceny rýže a mouky a dalších základních životních potřeb znamenají, že už teď nemůže ušetřit vůbec nic na budoucí sňatek mladší dcery a syna. "Uděláme, co bude v našich silách, abychom jim vypravili pěkné svatby," říká Husajn, který v přepočtu vydělává asi 145 dolarů měsíčně. "Snad k nám bude Alláh milosrdný." Jeho šestnáctiletá dcera Asma říká, že by stejně dala přednost prosté svatbě. "Ale nemyslím si, že se to stane," dodává. "Moji rodiče musejí v téhle společnosti žít. Musejí se podřídit rodině."
Zákon se vztahuje na celý stát, ale jeho přísné prosazování zatím avizovala jen provincie 
Paňdžáb, která je nejlidnatější a nejvlivnější v Pákistánu. Ministr informací místní vlády Najjár Mahmúd navíc tvrdí, že vláda bere dodržování zákona naprosto vážně a hodlá využívat nejen policii, ale třeba i udání sousedů. Těm, kdo budou při porušení pravidla jednoho hlavního chodu přistiženi, hrozí pokuta 100 až 300 tisíc rupií (23 400 až 70 tisíc korun) a zabavení jídla. Ministr uvádí, že zatím neví o nikom, kdo by byl podobně potrestán.
Ovšem dodavatelé svatebních hostin prý už snížení příjmů pociťují a spousta zákazníků zrušila objednávky několikačetných menu. Ustoupit od nich nehodlají jen ti nejbohatší, kterým je jedno, jestli jim vláda vyměří pokutu, protože nákladná svatba je pro ně otázkou osobní prestiže.
Foto: Profimedia
