Sedmdesát let od založení izraelského státu mají členové palestinské diaspory stále blízký vztah ke své někdejší domovině. Po vyhlášení nezávislosti Izraele 14. května 1948 bylo 750 tisíc Palestinců přinuceno opustit vesnice a městečka, ve kterých žili. Událost označují za nakbu neboli katastrofu. V současnosti žije po celém světě více než 12 milionů Palestinců, včetně 5,4 milionu uprchlíků, napsal katarský zpravodajský kanál al-Džazíra, který přinesl rozhovory s Palestinci žijícími v zahraničí.
Sára Sálihová (30 let), aktivistka za lidská práva, básnířka a umělkyně, žije v Austrálii
"Říkají, že se má společnost hodnotit podle toho, jak se chová k těm nejslabším. Skutečnost, že země (Izrael) může mít tak rozsáhlou kognitivní disonanci, přestože je moc rozdělená asymetricky v její prospěch, a nikdy nemyslet na ty nejzranitelnější, je opravdu udivující," uvádí.
"Izrael jako stát koloniálních osadníků na to doplatí... Rozpadne se v důsledku odvážných palestinských a židovských občanů, kteří se staví proti strukturálnímu násilí a chování Izraele, jež se podobá se apartheidu," dodává s tím, že budoucnost je v rukou Palestinců a Židů, kteří si přejí společnost založenou na rovnocenném přístupu a důstojnosti.
Vaíl Šavíš projektový manažer žijící ve Skotsku (58 let)
Na otázku, zda je podle něj za uplynulých existence Izraele na státu a lidech něco obdivuhodného, odpovídá: "Jistěže existují věci, které lze obdivovat. Fakt, že je to rasistický a utiskující stát neznamená, že nemá i klady."
"Líbí se mi, že dokázal jít s dobou, co se týče infrastruktury a technologického vývoje a dokáže v tom konkurovat na mezinárodním trhu, i když některá odvětví, jako například zbrojní či sledovací technologie, které narušují soukromí, jsou krajně neetické," uvádí. "Židovský lid je rovněž semknutý a hrdý na to, co dokázal," dodává.
"Všechny příklady, které uvádím, mohou Izraeli vysloužit obdiv, pokud by tak posedle neupíral Palestincům - občanům státu i uprchlíkům - stejné příležitosti a práva, jako mají Židé. Když pochopíme historii, pochopíme i budoucnost. Během apartheidu v Jihoafrické republice si nikdo nemyslel, že situaci půjde vyřešit bez prolévání krve, ale stalo se to," uzavírá s tím, že současné izraelská politika je dlouhodobě neudržitelná.
Líná Šarífová (29 let), básnířka. Žije v Kataru
"Lidé dnes k nakbě přistupují, jako by šlo o nějakou dávnou minulost; něco, přes co by se Palestinci měli přenést. Nakba ale není jizva, je to otevřená rána" zdůrazňuje. "Izraelská politika Palestince nadále devastuje, ať už žijí kdekoliv. V současnosti je nejstrašnější, jak nad izraelským expanzivním projektem zavírají oči Arabové," dodává s tím, že rozhodnutí amerického prezidenta Donalda Trumpa přesunout americkou ambasádu z Tel Avivu do Jeruzaléma na výročí nakby, se v arabském světě setkalo jen s umírněnými reakcemi. Další problém Šarífová spatřuje v normalizaci izraelské politiky v důsledku Trumpova rozhodnutí. "Už to nikoho nepobuřuje, stává se to normou, dokonce se říká, že na to Izrael má právo," dodává.
Ijád Bagdádí (40 let) šéf nadace Kawaakibi, která se věnuje právům muslimských komunit v arabském světě, žije v Norsku
Na Izraeli obdivuje to, že si zachoval demokracii a živou občanskou společnost. Jedním z důvodů podle něj může být motivace zakladatelů státu.
"Myslím, že metafora apartheidu je nepřesná. Nevím, zda bych Izrael nazval rasistickou entitou. Raději to označuji za institucionální nespravedlnost. Rozhodně je to etnostát. Dokonce mnoho lidí, kteří proklamují nadřazenost bílé rasy, antisemité, existenci Izraele podporují. Izrael je pro ně ideální etnostát, jelikož se absolutně neomlouvá za použití hrubé síly a navzdory tomu se prezentuje jako legitimní stát," říká.
"Izrael se snaží znormalizovat něco, co je těžké obhájit, a to je institucionální nespravedlnost. Snaží se přinutit Palestince, aby ho akceptovali. K tomu, abyste uplatnili něco tak nespravedlivého, musíte použít vojenskou sílu. Uplatňujete brutalitu a stavíte zdi," uzavírá. Současný přístup izraelské vlády je podle něj dlouhodobě neudržitelný.
