I během půstu se může muslim ve svatém městě pořádně najíst. Chce to jen překonat vlastní zábrany, mírně ustrašenou obsluhu a trochu připlatit. Několik kilometrů od nejsvatějšího místa Íránu se hoduje, protože také poutník se chce v Mašchadu pořádně posilnit.
Ramadán znamená pro muslimy především čas motliteb, rozjímání a hlavně půstu. V poutním městě šíitského islámu Mašchad (dříve Mašhad) tomu není jinak. Spíš zde člověk cítí přítomnost islámu víc než jinde v Íránu. Mašchad v překladu znamená místo umučení. Je druhým největším městem v Íránu a správním centrem provincie Chorasán Razaví.
Do megalomanské svatyně sem přicházejí uctít památku osmého imáma Alího ar-Rézy, sedmého přímého potomka proroka Mohameda, miliony šíítů ročně.
Přes den je většina obchodů zavřená a jídlo se téměř sehnat nedá. Maximálně ovoce a zelenina. Na restauraci, kde by se o něj postarali, může hladový poutník zapomenout. Všichni čekají až na noc.
Pár kilometrů od centra však hluk troubících aut a smog dvoumilionového Maschadu není znát. Na klidném předměstí se v zeleni vyjímá příjemná restaurace. Samozřejmě prázdná. Jíst přes den během ramadánu? To přece podle zákona nejde.
V zahradě před restaurací se však pohybuje podezřele mnoho lidí. „Tady se najíst dá. Restaurace je prázdná jen pro náboženskou policii," vysvětluje osmadvacetiletý student Ballaš. A po chvíli přemlouvá číšníka, aby ho nechal si objednat.
„Je to taková hra. Oni nám jídlo udělají, ale zabalí ho do krabiček a přidají další balené věci. Pak to bude vypadat, jako bychom si to uvařili sami, kdyby náhodou přišla náboženská policie," vysvětluje Ballaš.
Číšník už netrpělivě ukazuje k bílým dveřím. „Ale jen po jednom a pomalu," nabádá hosty. Cesta k obědu trochu vypadá jako příprava protistátního spiknutí.
Za železnými vrátky se otevírá nový svět. U šesti stolů se tísní několik rodin a další lidé. Malé prostranství prostupuje pestrá vůně jehněčího a kuřecího masa, koření a dalších orientálních ingrediencí.
Nikomu nevadí, že se obědvá na dvoře. Všichni vesele hovoří a nikdo nemyslí na vousaté dráby ajatolláhů, kteří hlídají dodržování islámských zákonů. „Uniformy nenosí, takže je poznáte snad jen podle dlouhých vousů," říká Ballaš.
„Ale tady je to všem jedno. Pokutu by dostal stejně jen majitel restaurace." Když hosté dojedí, nastává téměř stejně konspirační přesun ke kase. Cena 280 tisíc riálů (asi 450 korun) za jídlo pro čtyři osoby není sice žádná láce, ale kdo se chce potají najíst, musí si připlatit.
Foto: AP, Reuters a Profimedia
