Pouť do Mekky je obvykle spojována s těžkostmi a nepohodlím, poutníci často putovali pěšky a spali pod širým nebem, vystaveni divočině. Ale ti, kteří takovéto oběti podstupovat nehodlají, mají k dispozici dostatečný komfort.
Hadždž, tedy pouť do Mekky, je v Saúdské Arábii výnosný byznys, který mnohdy popírá samotné principy této víceméně povinnosti pro všechny muslimy světa. Mnozí konzumní turistiku odsuzují a prosazují návrat k podstatě hadždže, ale peníze na celé čáře vítězí.
ČTĚTE TAKÉ: Saúdský král otevřel v poušti svou superuniverzitu
Jemen sužuje sílící al-Kajda a skrytá válka Íránu se Saúdy
Zrovna takovou ukázkou okázalého přepychu bude i nový hotel řetězce Fairmont Raffles. K jeho službám patří kávový someliér, čtyřiadvacetihodinová dispozice služebnictva či čokoládová kuchyně, která připraví pralinky a lanýže podle chuti zákazníka.
Aniž by hotelu vadil zákaz zkrášlování, který pro poutníky platí, nabízí také salony krásy, oddělené tělocvičny či lázně. Muslimové přitom musejí zapomenout i na takové ordinérní aktivity, jako je stříhání nehtů a holení vousů, aby se mohli plně soustředit na duchovní podstatu hadždže.
Mohammed Arkobi, generální manažer nového sedmihvězdičkového hotelu, nepodal vysvětlení, kterak mohou čokoládovna a lázeň přispět k dosažení duchovního naplnění ani jak jde přepych dohromady s étosem pouti, založené na prostotě a skromnosti. Nicméně „obsáhlý sortiment služeb" má zajistit potřeby „náročných" cestovatelů, citoval jej britský deník Guardian.
Miliony lidí a milionové kšefty
Hotel je projektem Saudi Binladin Group, jedné z největších stavebních společností arabského světa, která má blízké vazby na saúdskou královskou rodinu a v posvátných městech Mekce a Medině stojí za řadou staveb. Založil ji otec šéfa al-Kajdy Mohammed, jenž se však od syna Usámy stejně jako zbytek rodiny distancoval.
Mekku navštíví během hadždže kolem čtyř milionů lidí a další miliony na menší pouti po zbytek roku, v blízké budoucnosti se odhaduje další nárůst - až ke dvaceti milionům poutníků. Tomu v posledních dekádách odpovídal i rozvoj města, které kvůli narůstající poptávce podstoupilo dramatickou proměnu. Domy, kopce i historické památky ustoupily hotelům.
Panorama Mekky zanedlouho místo Velké mešity ovládne Královská hodinová věž, za níž stojí princ Alvalíd al-Saúd, synovec současného krále. Stavba se s 577 metry stane jednou z nejvyšších budov na světě, osmdesátimetrový ciferník má být vidět patnáct kilometrů daleko. Kromě tisíce hotelových pokojů v ní bude i muzeum islámu či měsíční pozorovatelna.
Takový vývoj ale znepokojuje aktivisty z mnoha zemí. Podle Alího al-Ahmeda, jenž řídí washingtonský think-tank Institute for Gulf Affairs, hraje roli řada faktorů.
„Dynastie al-Saúdů se snaží udělat z Mekky druhou Dubaj, jde tu o jen o vydělávání peněz. Ničí staré budovy, protože nechtějí jinou historii než jejich vlastní, vnímají ji jako konkurenci." Kvůli nové výstavbě byla například nedávno zbořena osmanská pevnost Adžjád z 18. století.
Příchod luxusních značek také žene nahoru ceny. „Tím, že takto Mekku rozvíjí, ji pouze činí nedostupnou a nedosažitelnou pro většinu muslimů. Bude jen pro elitu," citoval al-Ahmeda Guardian. Westernizace města jde podle něj proti náboženství a duchu hadždže.
Podle islámské historie se v Mekce narodil zakladatel islámu Mohamed a právě tady jej zastihla první zpráva od Boha. V srdci zdejší Velké mešity se nachází Ka'ba, prastará kamenná stavba, která je samotným středem hadždže.
Na úkor náboženství
Pouť musí vykonat každý muslim alespoň jednou za život, nebrání-li mu v tom životní těžkosti. Řadí se mezi pět pilířů islámu, spolu s vyznáním víry, modlitbami, almužnou a denním půstem během Ramadánu, který letos připadne na konec listopadu.
Mekka byla důležitým regionálním centrem už před vznikem islámu roku 622, vedly tudy kupecké stezky ze Středomoří i z Asie. Ostatně reputace Mekky coby obchodního střediska je platná dodnes, nákupní galerie a obchodní domy si s „poutnickými" hotely v ničem nezadají.
Ale komerční rozvoj Mekky i nedaleké Mediny by se neměl dít na úkor náboženských zvyků, zdůrazňuje al-Ahmed. Lidé se však nijak neozývají. „Vezměme si za příklad Jeruzalém. Muslimové jsou pobouření, když Izraelci cokoliv udělají ve Starém městě, zatímco v Mekce jsou věci systematicky ničeny a nikdo ani nehne brvou. Je to katastrofa."
Foto: Wikimedia Commons, leonardo.com/raffles, profimedia.cz
