Rájem seniorů v Tokiu je čtvrť Sugamo

Na rozdíl od míst, která si zamilovala tokijská mládež, je Sugamo čtvrť, v níž nalezla zalíbení starší generace. Tu sem přitahují kuchyně i móda uzpůsobené početné japonské populaci, jejíž skráně již zdobí šediny.

Tento přístav na severu japonské metropole každý víkend zaplaví jednolitý a radostný dav, podobně jako čtvrtě Šibuja a Šindžuku proslavené lidovou kulturou. Jen místo jehlových podpatků a hlav zářících nejrůznějšími barvami tu jsou co oko dohlédne vycházkové hole a bílé vlasy.

Nesčetné obchody na Džizo, hlavní třídě Sugama, spolu soupeří, aby upoutaly zákazníky seniorského věku. Pekárna a cukrárna zde nabízejí výrobky prospěšné zdraví. "Naše koláče neobsahují žádný chemický produkt a jen málo cukru," ujišťuje Haruko Sugisawa z obchůdku Sugamoen.

Hospůdka zase láká na domácí kuchyni a je stále plná. "Naši zákazníci jsou především osamocení a staří lidé," vysvětluje Juki Saitová, majitelka restaurace Tokiwa Šiokudo.

Avšak atrakcí čtvrti je obchod s oblečením, bez něhož se stálí zákazníci neobejdou: oděvy za výlohou jsou všechny červené.

"Již asi 15 let po nás naše zákaznice z řad starých dam požadují červenou," svěřuje se Hidedži Kudo, majitel obchodu Marudži.

Lékaři provozující orientální medicínu tvrdí, že nošení červeného spodního prádla zahřívá tělo, což je velmi zpochybňovaná hypotéza. Podle jiné japonské tradice může přinést darované červené prádlo šedesátníkovi neštěstí.

Majitelé obchodu však, ať už je tomu jakkoli, dali ušít celou sérii oděvů: spodní prádlo, tuniky, barety... v téže rudé barvě. Úspěch je takový, že mladí lidé nyní přicházejí do obchodu nakoupit dárky pro starší členy rodiny.

Marudži žije ze stárnutí obyvatelstva v zemi, kde více než 20 procent ze 127 milionů obyvatel překročilo 65. rok života a kde se 6,8 milionu Japonců narozených v silných ročnících 1947 až 1949 dožívá šedesátky. Je to potenciálně obrovská klientela, avšak náročná.

"Osmdesátníci nakupují jednoznačně oblečení pro staré lidi, ale šedesátníci chtějí šaty, které omladí, a ty je obtížnější navrhnout," vysvětluje Kudo.

Klienti Marudži, mladí důchodci v plné síle a těšící se plnému zdraví, toužící využít svého nového volného času, přicházejí z celého regionu Tokia a často ujedou až sto kilometrů, aby se mohli projít po Sugamu.

Původně se o přitažlivost čtvrti zasloužila socha v chrámu Kogan-dži, Togenuki, o níž se říká, že vyléčí bolest těm, kdo ji třou.

"Mám bolesti v kříži, doufám, že mi Togenuki pomůže," vysvětluje sedmdesátnice Šizuko z Jokohamy u Tokia.

Pověrčiví staří lidé zkoušeli kouzelnou moc Kogan-dži už po válce.

Proslulost Sugama však spadá do doby před třicítkou let, kdy jedny noviny čtvrť pojmenovaly "Haradžuku babiček", podle názvu jednoho tokijského obvodu, kam se chodila oblékat mládež.

"Od té doby staří lidé přicházeli v ještě hojnějším počtu," vzpomíná dvaaosmdesátiletá Šigeru Jamanaková, majitelka obchodu s obuví Suzukija na obchodní třídě Džizo.

Senioři přicházejí sami, s přáteli...někdy se objeví dokonce zamilované páry. Podle pověsti je akt lásky v Sugamu obzvláště prospěšný pro to, aby se člověk udržel ve formě. A tak postarší páry navštěvují "hotely lásky" ve čtvrti.

Foto: AP, Reuters, Asahi Šimbun a Profimedia