Setkání rodin rozdělených korejskou válkou. Témata jsou omezena

Do severokorejského pohraničního letoviska v Diamantových horách se začaly sjíždět stovky Korejců, kteří se od úterý zúčastní setkání rodin, jež rozdělila korejská válka z let 1950-1953. Témata k rozhovorům pro schůzku jsou omezená. Jihokorejci dostali od Červeného kříže příručku, v níž jsou kupříkladu žádáni, aby se neptali na politické vedení a na životní úroveň v KLDR.

O tom, kdo se bude moci po desítkách let vidět se svými příbuznými žijícími v komunistické KLDR, se v Jižní Koreji rozhoduje v loterii. Z ní vzešlo sto šťastlivců, zpravidla starších osmdesáti let, které na schůzku doprovázejí i jejich děti, případně další jejich blízcí. Desítka ze stovky vylosovaných Jihokorejců účast odřekla, buď proto, že zjistili, že už žádný z jejich příbuzných není naživu, nebo kvůli špatnému zdravotnímu stavu. V KLDR zvolil sto účastníků schůzky tamní režim, přičemž zřejmě vybíral lidi věrné komunistické vládě.

Nejnovější setkání rozdělených rodin se uskuteční ve dvou vlnách. Schůzky první skupiny proběhnou od úterý do čtvrtka, druhá skupina bude mít příležitost popovídat si s příbuznými od soboty do pondělí. Každý účastník má právo na šest dvouhodinových rozhovorů s příbuznými z opačné strany hranice.

Účastníci schůzky se svých příbuzných především chtějí vyptat, jaký život vedli na opačné straně hranice a jak se daří dalším členům rodiny, či případně, jak tito členové rodiny zemřeli. Zcela svobodně se ale tázat nesmějí. Jihokorejci dostali před schůzkou příručku, která je plná příkazů a zákazů.

Šestaosmdesátiletý An Jun-čun se chce svých dvou mladších sester zeptat, jak zemřel jejich otec. Uvědomuje si však, že by to mohlo být politicky citlivé téma, protože otec byl bohatý statkář, který byl patrně severokorejskému komunistickému vedení trnem v oku. "Mohu si tak akorát poznamenat datum, kdy moji rodiče zemřeli. Nic víc," říká bývalý učitel základní školy, který ze svého rodného města za války utekl z obavy, aby ho komunistické síly nenaverbovaly do armády či nezabily.

"Pokud vaši příbuzní začnou na schůzce zpívat propagandistické písně nebo pronášet politická prohlášení, prosíme, zadržte je a snažte se změnit téma," píše se rovněž v příručce pro Jihokorejce. Vzhledem k sankcím OSN vůči KLDR je také omezena cenová výše dárků, která nesmí přesáhnout sto tisíc jihokorejských wonů (2120 korun). An chtěl původně dát každé ze svých sester zlatý náhrdelník, ale šperky také nejsou povoleny, tak jim nakonec veze léky a zubní pastu.

Válka rozdělila miliony příbuzných, z nichž většina již zemřela. V Jižní Koreji je na seznamu čekatelů na setkání asi 66 tisíc lidí. Schůzky se ale kvůli pokračujícímu nepřátelství nekonají příliš často. Poslední setkání se uskutečnilo v únoru 2014. To letošní dohodli představitelé obou Korejí v srpnu při sérii jednání určených ke snížení napětí, jež vyvolalo zmrzačení dvou jihokorejských vojáků výbuchem nášlapné miny. Soul tehdy z incidentu obvinil Pchjongjang.

V minulosti již se stalo, že byla plánovaná setkání rodin na poslední chvíli zrušena, to se ale podle expertů letos nepředpokládá. Doposud se schůzek zúčastnilo necelých devatenáct tisíc Korejců, kteří měli možnost sejít se se svými příbuznými přímo, a dalších 3750, kteří si s blízkými mohli popovídat prostřednictvím videokonference.

Severní a Jižní Korea zůstávají od konfliktu z padesátých let technicky ve válečném stavu, protože válka byla ukončena pouze příměřím, nikoli řádnou mírovou dohodou. Vlády v Soulu a Pchjongjangu svým občanům zakazují posílat si dopisy, telefonovat si či psát e-maily, pokud nemají vládní povolení.