V úterý se chystá turecký premiér Erdogan požádat parlament o podporu přeshraničního útoku na základny PKK v Iráku. Na irácké hranici mezitím čekají na rozkaz k útoku desetitisíce vojáků. Washington Turky před vpádem do Iráku varuje. Žene se Turecko do mezinárodní izolace?
Od vítězství v červencových volbách si turecká Strana pro spravedlnost a rozvoj (Adalet ve kalkinma partisi; AKP) nemůže stěžovat na neúspěchy. Její muž Abdulláh Gül obsadil prezidentské křeslo a dokonce i armádu se podařilo odkázat do patřičných mezí.
Za poslední měsíc však Erdoğanovi přibylo na čele mnoho vrásek. Teroristé z Kurdské strany pracujících (PKK) začali častěji napadat vojáky a armáda vládě znovu předložila žádost o útok na pozice PKK v Iráku. Premiér Erdoğan tlaku armády ustoupil a dal zelenou přeshraničnímu útoku na základny PKK v Iráku.
Aby toho na Erdoğana nebylo málo, americký kongres odhlasoval rezoluci odsuzující genocidu Arménů za první světové války. Vypadalo to, že se všichni kostlivci, kteří se skrývali v turecké skříni skoro sto let, najednou vypadli.
Podle tureckého listu Zaman není současný obraz Turecka ve světových médiích takový, jaký Ankara potřebuje, pokud se nechce dostat do mezinárodní izolace.
Erdoğan sice v pátek prohlásil, že si je vědom všech mezinárodních rizik, která může zásah v Iráku vyvolat, ale žádné z nich mu asi příliš nevadí. Zřejmě si bere přiklad z devadesátých let, kdy turecká armáda několik útoků proti PKK v Iráku podnikla. Tehdy to na mezinárodní scéně velký ohlas nevyvolalo, protože u moci byl ještě Saddám Husajn.
Frustrace Turků z aktivit PKK roste a dnes už to nevypadá, že by od útoku na severoirácké základny PKK vedla cesta zpět. Washington před tímto postupem Ankaru varoval. Pro Spojené státy je sever Iráku jedinou klidnou lokalitou, kde nemusí udržovat vojenské posádky.
Podle Michala Thima, analytika Asociace pro mezinárodní otázky, jsou už delší dobu vztahy USA a Turecka chladné a vojenský zásah v Iráku by přišel dříve, nebo později.
Všechno však nevypadá pro Turky tak černě. USA i Turecko mají podle Thima stejný zájem na integritě Iráku. Kurdové si nemohou dovolit nechat Irák padnout a vyhlásit suverenitu. Kurdská samospráva se i proto od PKK oficiálně distancuje.
Thim dále poznamenal, že bude záležet na rozsahu úderu proti rebelům z PKK. Několikadenní tažení by Turecko do izolace nevehnalo a za pár měsíců by si na celou záležitost vzpomněl málokdo.
Američané, přes veškerá varování před zásahem v Iráku, turecké spojence potřebují. Turecko je totiž jediná spojenecká země, přes kterou mohou převážet vojenský materiál do Iráku. Využívají k tomu velkou vojenskou základnu Incirlik. Také jejich spolupráce v NATO je pro USA neméně důležitá.
„Američané nebudou chtít Turky jako své spojence ztratit. Zároveň však použijí své váhy k tomu, aby Turkům v potenciální invazi zabránili. Pokud k ní i přes to dojde, domnívám se, že bude držena v lokálním měřítku a americký přístup k Turecku, jako významnému spojenci v regionu to neovlivní," řekl Vít Fojtek z katedry Amerických studií FSV UK.
Rychlý a krátký zásah by Erdoğanovi hrál do karet i ve vztahu k Evropské Unii. Na prosincovém summitu sedmadvacítky se bude řešit i možné členství Turecka a krvavé boje v Kurdistánu by ho do dobrého světla rozhodně nepostavily.
Druhou variantou je scénář podobný konfliktu v Libanonu, kdy se Izrael snažil zničit pozice militantního hnutí Hizballáh. Plánovaný rychlý zásah se tehdy změnil na rozvleklý konflikt. Tedy něco, co by Turecku rozhodně neprospělo.
Proti delšímu konfliktu hovoří i ekonomické ukazatele. Ihned po ohlášení tureckého zásahu v Iráku vzrostla cena ropy za barel na novou rekordní hranici, 84 dolarů (170 Kč) za barel. Takovéto ceny by ztížily růst ekonomiky nastartované reformami, které provedla AKP.
Růst cen ropy by uškodil Ankaře i na diplomatickém poli. „Turecko ztratí v Evropě hodně přátel, pokud ceny ropy budou dál růst kvůli posledním rozhodnutím Ankary," cituje deník Zaman nejmenovaného vojenského analytika.
Posledním velkým hráčem v regionu je Írán. Podle analytika Cyrila Bumbálka se ajjatoláhové budou snažit rozruchu a nepokojů využít. Na území Íránu totiž žije podle různých odhadů 4,8 až 6,6 milionu. Pokud by Turci na PKK zaútočili, mohl by to Teherán použít jako precedens a potlačit jakékoli budoucí nepokoje.
Írán by se také mohl snažit využít nestability v regionu k posílení své pozice. Rozbouřená situace v Afghánistánu, Iráku a východním Turecku by dovolila Íránu prezentovat se jako ostrov klidu, míru a ekonomické prosperity.
Na fotografii: (1) Vojenský hřbitov s padlými z minulého týdne, 12. říjen 2007; (2) Premiér Erdogan, 12. říjen 2007; (3) Turecký tank na přesunu k hranici, 9. říjen 2007; (4) Vojenská kolona na cestě k hranici, 9. říjen 2007; (5) Turci protestují proti rezoluci o genocidě Arménů, 11. říjen 2007
FOTO: AP
