Turkyně v šátku se marně dobývají na univerzitu

Chaos na tureckých univerzitách. Od konce února, kdy prezident Abdullah Güll podepsal sporné dodatky k ústavě, otevírá nový zákon studentkám s šátkem vstup na akademickou půdu, ale velké univerzity v Ankaře a Istanbulu jim v tom nadále brání. Šátek považují za symbol politického islámu.

Uplynulé týdny se před Istanbulskou univerzitou konalo několik menších protestů. „Nic než diskriminace!", "Rektor je tyran!", „Svobodu!" „Demokracii!" skandovali účastníci. Patřily k nim i desítky zahalených dívek, jež se snažily dostat do prostor školy.

Strážní u vstupu je ale dovnitř nevpustili.

Hluboce věřící muslimky na univerzitu můžou, avšak jen za předpokladu, že si šátek sundají anebo překryjí parukou. Označují to za ostudné a ponižující.

Istanbulská univerzita je s 55 tisíci studenty nejen největší v zemi, ale současně významnou baštou sekularismu.

Rektor univerzity Mesut Parlak zatím odmítá respektovat dva kontroverzní dodatky k  ústavě, které minulý měsíc schválil turecký parlament a poté podepsal prezident.

V metropolích ne, v provincii ano

Nejen Parlak ale i většina rektorů v Ankaře a Istanbulu  studentky se zahalenou hlavou na univerzity nadále nevpouští.

Dívky v šátcích už mohou naopak do vysokých škol v provincii.

Zmínění rektoři vznesli několik formálních argumentů. Čekají prý na změnu vysokoškolského zákona (YÖK), jenž by měl vyjasnit, jak lze šátek nosit. Zda tradičně s uzlem pod bradou anebo po islámském způsobu ovinutý kolem krku.

Neméně stejně důležitá je pro vedení „vzpurných" univerzit odvolání k ústavnímu soudu proti nedávným dodatkům k turecké ústavě, které zmírňují zákaz nošení šátku na vysokých školách.

Hrozí pat mezi legislativou a judikaturou

Odvolání podala nejsilnější opoziční a ryze sekulární Lidová  republikánská strana (CHP) spolu s Levicovou demokratickou stranou (DSP). Podle nich je v ohrožení sama sekulární postata Turecka, v níž je náboženství přísně odděleno od státu.

Turecko je jedinou zemí v Evropě, která zakázala šátek nejen na univerzitách, ale i na školách. Zákaz ale vstoupil v platnost až po vojenském puči roku 1980 a existují jeho různé právní výklady.

Roku 2005 podpořil zákaz šátku na univerzitách v Turecku také Evropský soud pro lidská práva. Soud tak zamítl stížnost jedné turecké občanky.  

Pryč se šátkem ve veřejných institucích

Laická část turecké veřejnosti se obává, že zrušením zákazu šátku na univerzitách se otevřela stavidla postupné (re)islamizaci země.

Už když současná turecká vláda s příslušným návrhem na zrušení zákazu šátků loni přišla, protestovaly v Ankaře desítky tisíc lidí. Po chválení příslušných dodatků ústavy jich do ulic vyšly statisíce.

V prvním dodatku ústavy schváleném tureckým parlamentem letos 9. února se praví, že každý má před státními institucemi právo na rovné postavení, druhý dovětek uvádí, že nikoho nelze připravit o právo na vyšší vzdělání.

Prezident Gül podepsal ústavní dodatky shodou okolností v čase, kdy začala zatím poslední invaze turecké armády do severního Iráku, takže část domácích médií věnovala pozornost spíše šátku než trestné výpravě proti kurdským separatistům z PKK. 

Kritici změn se obávají, že budou brzy následovat úřady a že se nové opatření stane nástrojem útlaku a šikanování všech žen, které si v Turecku hlavu nezahalují.

Pro šátky hraje čas

Všechny argumenty obou stran, pro a proti šátkům, zazněly už v Turecku bezpočtukrát.

Šátek nosí zhruba dvě ze tří Turkyň.

Studentky, kterých se patová situace kolem šátků týká, jsou rozzuřené a zoufalé, píše turecký tisk. U některých vchodů univerzit dochází k potyčkám. Většina studentek ale věří, že čas pracuje pro ně a že už v dohledné době budou moci zahalené usednou v univerzitních lavicích.

Foto: Reuters, AP a Profimedia