Únos Němců v Turecku projevem izolovanosti PKK?

Turecká média předvídají zánik Strany kurdských pracujících (PKK) již celé roky. Realita je ale odlišná. Navzdory mezinárodnímu tlaku je tato separatistická partaj stále činná. Jako nejnovější účinnou braň v boji za kurdské sebeurčení si PKK vybrala německé zajatce, píše v analýze německý list Süddeutsche Zeitung (SZ).

Deník se zabývá situací v PKK poté, co jejích pět bojovníků uneslo 9. července trojici německých horolezců při výstupu na hoře Ararat ve východním Turecku. Němci zatím zůstávají v moci Kurdů. V pátek PKK varovala, že její rukojmí můžou přijít k újmě, pokud turecká armáda nezastaví ofenzívu, kterou proti nim zahájila.

Únos Němců je podle mnohých komentátorů značně překvapivý, neboť PKK turisty unáší jen zřídka.

Podle Süddeutsche Zeitung únos skupiny turistů ukazuje, že se kurdští bojovníci dostali pod velký tlak a jsou stále izolovanější. Evropská unie i USA nadále PKK označují za teroristickou organizaci.

Stále více Kurdů má také již dost násilí a občanské války.  Severoiráčtí kurdští vůdci se údajně chystají začít vyjednávat s Tureckem. S Ankarou stále více spolupracují také ty evropské státy, které v minulosti s kurdskou otázkou sympatizovaly.

PKK však podle SZ může skutečně porazit jen ten, komu se podaří vyřešit kurdskou diskriminaci a chudobu. Oblast osídlená Kurdy patří k nejchudším v zemi, nezaměstnanost v tamních městech dosahuje 60 až 70 procent.

Ke vzniku PKK přispěla sama turecká armáda, když po vojenském puči v roce 1980 kurdské muže od chlapců po starce mučila. Mnozí Kurdové pak raději odešli do hor k partyzánům z PKK. Následná občanská válka začala v roce 1984, kdy PKK poprvé přepadla policejní stanici. Do současnosti v ní zahynulo na 40  tisíc lidí.

Když byl v roce 1999 zadržen zakladatel PKK Abdullah Öcalan, strana vyhlásila na rok příměří, které trvalo několik let. Turecko ale podle SZ promarnilo svou šanci, když nepodniklo nic proti problémům, díky nimž PKK získala opět další stoupence.

Naopak. Stíhá se například nadále i používání písmen Q,W a X, které turecká abeceda na rozdíl od kurdské nemá. Velký rozruch vzbudilo i video na YouTube, na němž turecký policista při oslavách nového roku kurdskému patnáctiletému mladíkovi zlomil ruku.

Turecká vláda premiéra Erdoğana přesto letos v květnu představila miliardový program na rozvoj hospodářství jihovýchodní části země. Státní televizní kanál TRT má také brzy začít vysílat program v kurdštině.

Kurdové ale zůstávají skeptičtí. Podobných slibů již v minulosti slyšeli mnoho. Věc má navíc i další háček. Vládní straně AKP hrozí v právě běžícím soudním procesu zákaz působení, stejně jako kurdské straně DTP. Právě těmto dvěma stranám odevzdali Kurdové ve volbách v roce 2007 přes 90 procent svých hlasů.

Komentátoři se obávají, že případný zákaz AKP a DTP může být interpretován tak, že kurdské hlasy ani demokracie nemají žádnou váhu. Tento vývoj by jen opět posílil radikály z PKK.

Ti sice původně bojovali za nezávislý Kurdistán, nyní ale prohlašují, že se spokojí s kurdskou autonomií a uznáním své identity.

Před únosem německých turistů zajala PKK naposledy v říjnu 2007 skupinu tureckých vojáků. Turecká veřejnost i tisk vzápětí požadovali, aby vláda zaútočila proti kurdským osadám v severním Iráku. Teprve nyní vyšlo najevo, že vedení armády o plánech PKK vědělo, ale rozhodla se jejich akci nezabránit a využít je pro svou propagandu.

Nejnovější únos turistů však ukazuje, že taktika turecké armády nebyla úspěšná a naopak nechtěně zajistila nárůst příznivců PKK. Síla Strany kurdských pracujících tak bude v budoucnu úzce spojena právě s vládními akcemi, uzavírá SZ.

Foto: Profimedia, AP a Reuters