Za podpory pákistánské tajné ISI služby vznikl v Afghánistánu nový mocenský faktor. Islámábád to sice popírá, ale je zřejmé, že bez jeho pomoci by se klan Hakkáníů nestal jedním z hlavních povstaleckých hnutí pod Hindúkušem. Síť vybudovaná Hakkáníi má v poslední době na svědomí více životů amerických vojáků než al-Kajda či Taliban.
Rozdrcení Hakkáníů se stalo pro mezinárodní síly prvořadým cílem. Afghánští a američtí představitelé síť obviňují z řady rozsáhlých násilných akcí, včetně dvacetihodinového obléhání amerického velvyslanectví, sídla ISAF a dalších západních cílů minulý měsíc v Kábulu, při němž zemřelo 27 Afghánců.
Zatímco se západní jednotky v Afghánistánu zaměřovaly uplynulých deset let ve svém boji hlavně proti Talibanu a al-Kajdě kolem Mulláha Omara, vyrostl v jejich stínu nový klan, který je podle názoru řady expertů ještě nebezpečnější. Žádná skupina rebelů (teroristů) nebyla v zabíjení západních vojáků v uplynulém roce tak úspěšná jako Hakkáníové.
Zakladatel organizace, Džalláhuddín Hakkání, patří kmenově k Paštunům a pochází z východoafghánské provincie Paktíja.
Už v sedmdesátých letech minulého století se ale usadil na druhé straně hranice, na poloautonomním pákistánském kmenovém území Severní Vazíristán, a vybudoval tam mnoho radikálních náboženských škol a výcvikových táborů pro teroristy.
Ze spojence protivník
Jako vlivného velitele mudžáhidů podporovali starého Hakkáního v boji proti Sovětům v Afghánistánu v osmdesátých letech jak americká tajná služba CIA, tak jejich pákistánští kolegové z Inter-Services Intelligence (ISI). Z té doby se datují i kontakty Hakkáního s Usámou bin Ládinem, dalším mudžáhidem podporovaným USA. Po odchodu sovětských vojsk z Afghánistánu roku 1989 se ale Spojené státy obrátily ke svým spojencům mudžáhidům zády.
Pákistánci jim ale zachovali přízeň, mimo jiné v nich spatřovali vhodný nástroj proti Indii, svému úhlavnímu protivníkovi. Síť Hakkáníů ještě stále nominálně vede Džalláhuddín Hakkání. Více než šedesátiletý veterán se už ale netěší dobrému zdraví a operativní vedení předal svému synovi Sirádžuddínovi.
Podobně jako otec také syn přísahal loajalitu Mulláhovi Omarovi, šéfovi Talibanu. Síť Hakkáníů ale plánuje a uskutečňuje své operace do značné míry nezávisle. Manželka Hakkáního seniora pochází ze Saúdské Arábie, což klanu desítky let pomáhalo k saúdské finanční podpoře. Dnes se ale stále více financuje sám prostřednictvím únosů, vydírání a poplatků za ochranu.
Zdrojem těchto peněz jsou nejen obchodníci s drogami či kriminálníci, ale i afghánské organizace placené Západem.
Sirádžuddín rozšířil tradiční operační území své organizace z Chóstu, Paktíji a Paktiky na další provincie na východě Afghánistánu a v rostoucí míře si bere na mušku i hlavní město Kábul.
Senior přitvrdil
Džalláhuddín Hakkání se ve své ideologii inspiroval muslimskými bratry v Egyptě a byl současně silně vázán na paštunské kmenové zákony. Za jeho syna klan opouští tradiční "hodnoty" a radikalizuje se. K běžným metodám patří únosy, stínání hlav či sebevražedné útoky, při nichž se nebere žádný ohled na civilisty.
Hakkáníové a s nimi spříznění kajdisté se u místních obyvatel těší mnohem menším sympatiím než Taliban. Vzhledem k bezpříkladnému teroru se jim ale sotvakdo odváží postavit, či je jen kritizovat. Od roku 2010, kdy NATO začalo rozsáhlou ofenzivu na jihu země, se na východě výrazně zhoršila bezpečnostní situace.
Mnoho oblastí tam nekontroluje stát a mezinárodní jednotky se v podstatě zakopaly na svých základnách. Také v sousedním Pákistánu získávají Hakkáníové stále větší vliv.
V Severním Vazíristánu mezi sebou nicméně soupeří různé extremistické skupiny. Některé podepsaly mírové dohody s vládou, ale hlavní slovo v regionu získávají postupně Hakkáníové. Jejich zástupci působí i jako prostředníci mezi Islámábádem a jinými teroristickými skupinami.
Bez logistické a finanční podpory z pákistánských bezpečnostních kruhů by ale Hakkáníové nikdy nevybudovali takové impérium, míní někteří pákistánští experti. USA opakovaně vyzývají Pákistán, aby zahájil v Severním Vazíristánu ofenzivu.
Pákistánci to ale odmítají s odůvodněním, že jejich armáda má plné ruce práce jinde. Ve skutečnosti však pákistánská armáda nezahajuje operace proti klanu Hakkáníů proto, že ho stále považuje za spojence.
Přes jejich síť si chce Pákistán udržet vliv v Afghánistánu, což platí i pro Taliban. To platí hlavně pro dobu, kdy západní armády začnou prostor pod Hindúkušem vyklizovat. Jde o strategické partnerství.
Je to lump, ale náš
Očití svědkové uvádějí, že ve výcvikových táborech Hakkáníů na kmenových územích opakovaně spatřili důstojníky tajné služby ISI. Kdo z novinářů by ale v Pákistánu o podobných věcech psal, riskuje svůj život.
Američanům už ale zjevně dochází s jejich spojencem trpělivost. Šéf sboru náčelníků štábů armády Spojených států Michael Mullen označil klan Hakkáníů za prodlouženou ruku ISI.
Podle amerického prezidenta Baracka Obamy si Pákistán chce krýt záda a zajistit si zadní vrátka proti tomu, co by se v Afghánistánu mohlo stát. To prý znamená, že "mají kontakty na jisté podezřelé osoby, které uvažují o převzetí moci v Afghánistánu, až z něho odejdou spojenecké síly", jak uvedl tento týden v Bílém domě.
"Pokoušeli jsme se přesvědčit Pákistán, že je v jeho zájmu, aby Afghánistán byl stabilní, a že se nemusí cítit ohrožený stabilním a nezávislým Afghánistánem," řekl Obama a dodal, že tohoto cíle zatím nebylo dosaženo.
Americká administrativa v posledních týdnech znásobila výzvy na adresu Islámábádu, aby spálil mosty, které ho spojují se sítí Hakkáníů.
Vláda v Islámábádu ale podobná obvinění rozhořčeně odmítá. Podobně se vyjadřuje i Sirádžuddín Hakkání. V jednom čerstvém rozhovoru pro média uvedl, že jeho klan měl s ISI kontakty v osmdesátých letech minulého století, ale ty už jsou prý dávno přerušeny.
Obvinění přicházející z USA mají podle něj jen zakrýt, že Západ čeká v Afghánistánu debakl. Pákistánská tajná služba se také dlouho usilovně snažila, aby se do kontaktu s Hakkáníi nedostali žádní novináři. V posledních měsících ale změnila strategii a ke vzájemným kontaktům naopak obě strany vyzývá.