Za uplynulé dva měsíce zahynulo na jihovýchodě Turecka asi padesát vojáků. Dnes přibyli další dva. Kurdští rebelové opět zvedají hlavu a začali hrozit i turistům. Řešení kurdského problému je v mlhách.
Místem nejčerstvějšího střetu se stala lokalita Pervari v provincii Siirt obývané převážně kurdskou menšinou. Mezi oběťmi na straně turecké vlády jsou dva vojáci a tři členové místních milic. Ozbrojené útoky na pozice vojska zahájili tamní separatisté. Armáda pak skupinu povstalců pronásledovala pomocí bezpilotních letounů a bitevních vrtulníků a 12 povstalců zabila.
Když bojovníci zakázané Kurdské strany pracujících (PKK) zaútočili koncem května na jednu tureckou námořní základnu u Středozemního moře, domácí tisk to téměř nezaznamenal. Týž den totiž izraelské komando zteklo tureckou loď Mavi Marmara, jež byla součástí takzvané humanitární flotily pro Gazu - a tekla při tom krev.
Třetí červnový víkend zabilo asi 250 kurdských ozbrojenců blízko Semdinli u hranice s Irákem tucet tureckých vojáků.
To už Kurdové dominovali tureckým médiím a turecké pozemní jednotky při pronásledování kurdských rebelů po dvou letech opět pronikly na území severního Iráku. Krátce poté explodovala nastražená nálož u armádního autobusu na předměstí Istanbulu. Výsledek - pět mrtvých.
Obavy, že PKK obnovila ozbrojený boj, se naplňují. Její vůdce Abdullah Öcalan, který je už jedenáctým rokem vězněn na ostrově Imrali, v květnu jednostranně vypověděl příměří.
Pravicová opozice v Ankaře volá po znovuobnovení válečného práva v kurdských oblastech u hranic s Irákem a premiér Redžep Tajip Erdogan hrozí, že rebelové z PKK se utopí ve vlastní krvi.
Eskalace násilí v Kurdistánu má řadu příčin, především nenaplněnou touhu části Kurdů po větší politické a kulturní autonomii, po jejich zrovnoprávnění s Turky v ústavě.
Kulturní "ústupky", které dosud Erdoganova vláda učinila, pokulhávají daleko za tím, co kurdské politické strany chtějí. Premiérova iniciativa v tomto směru byla od začátku velmi vlažná. Vzniklo jedno kurdské rádio a hrstka kurdských vesnic dostala zpět svá jména, stěžuje si poslanec Sebahat Tuncel z kurdské Strany pro demokratickou společnost (DTP).
Ta dostala ve volbách 2,5 milionu hlasů, ovšem loni na podzim ji zakázali. Politické řešení kurdského problému je tak stále v nedohlednu.
Opět se sahá k síle. Po kritice, že armáda posílá k iráckým hranicím nezkušené rekruty, se zvažuje maximální profesionalizace tamních jednotek a vybudování nárazníkového vojenského pásma.
Generalita je rozmrzelá, protože nynější překvapivé útoky PKK dokazují, že spolupráce tajných služeb Turecka, Iráku a USA nefunguje vůbec tak dobře, jak Ankara doufala.
Na akce se připravují i Svobodní sokolové Kurdistánu (TAK), odnož PKK, kteří se specializují na útoky ve městech na západě země - a znovu hrozí rovněž zahraničním turistům.
Separatisté ze Strany kurdských pracujících (PKK) bojují od roku 1984 za samostatný stát na jihovýchodě Turecka obývaném převážně etnickými Kurdy. Za tu dobu v bojích podle armády zahynulo nejméně 45 tisíc lidí. Ankara, Spojené státy i Evropská unie označují PKK za teroristickou organizaci.
Foto: ČTK/AP a Profiemdia.cz
