Vojenský převrat
Za protesty proti vládnoucí juntě hrozí v Barmě mučení ve vězení i smrt, říká novinář

Od posledního vojenského převratu v Barmě uplynuly na začátku února již dva roky, na žádné viditelné protesty proti vládnoucí juntě tam ale nenarazíte. "Kdokoli se odváží protestovat, bude uvězněn a může ho čekat mučení i smrt," říká Sou Myin, novinář a bývalý studentský aktivista bojující proti barmskému vojenskému režimu.

Po více než 20 letech strávených v Indii nyní žije v Barmě, nicméně na území, které junta nekontroluje. A neustále se přesouvá, často i do sousedního Thajska. Život na útěku tráví i mladá aktivistka Kristine, která patří k takzvané Generaci Z. Tak jsou označováni mladí lidé, kteří jsou v posledních dvou letech nejaktivnějšími bojovníky proti vojenskému režimu.

"Za poslední dva roky došlo k významným změnám. Lidé trpí pod vojenskou nadvládou již dlouhá léta, zažívají neustále represe, poslední dobou ale armáda ztrácí kontrolu nad některými částmi země a nezískala ani podporu v zahraničí. Vojenský režim uznaly a podporují jen dvě země, Rusko a Čína. Za poslední dva roky se dá říct, že se Barma rozdělila na dvě území, jedním jsou oblasti kontrolované juntou a druhým jsou části, které kontrolují nejrůznější prodemokratické síly bojující proti vojenskému režimu," říká Sou Myin, který před více než 20 lety založil barmskou nezávislou mediální skupinu Mizzima, která provozuje noviny, televizi i rozhlas.

Když armáda v roce 2021 násilně převzala moc a svrhla vládu civilní vůdkyně Do Aun Schan Su Ťij, dávali i obyčejní lidé najevo svou nespokojenost například boucháním do hrnců po celé zemi. Podobné protesty se ale už nekonají. "Kdybyste něco podobného udělali, zavřou vás, nebo rovnou zastřelí. Jediné, co se koná a bude i nadále konat, jsou takzvané tiché protesty. Ty se uskutečnily i 1. února, v den výročí vojenského puče. Znamená to, že kdekoli jste, protestujete v tichosti, nejdete ven, neděláte nic, ulice měst a obcí zůstanou prázdné," popisuje 56letý Sou Myin.

V oblastech kontrolovaných juntou jsou přitom lidé neustále zatýkáni. Nevládní organizace AAPP (Asociace na pomoc politickým vězňům), která monitoruje zásahy barmských bezpečnostních sil, na svých stránkách uvádí, že od převratu do letošního 6. února vojáci usmrtili 2954 stoupenců prodemokratických sil a nevinných civilistů. Celkem bylo zadrženo 17 668 lidí, 3815 jich bylo propuštěno. Většina z nich se stala ve vězení terčem fyzického či psychického týrání.

Armáda se přitom snaží potlačit jakýkoli odpor i tím, že na oblasti, nad kterými ztratila kontrolu, útočí ze vzduchu. "Letecké údery si může dovolit díky stíhačkách, které získala z Ruska. Je to podobné jako na Ukrajině, kde se také Rusové nemohou posunout dál po zemi, tak využívají rakety," říká Sou Myin.

Neustále se zhoršuje i humanitární situace v asijské zemi. Mezinárodní organizace odhadují, že naléhavou humanitární pomoc potřebuje až 17 milionů lidí. Asi polovina populace pak žije pod hranicí chudoby. V Barmě přitom žije okolo 55 milionů lidí.

Sou Myin začal aktivně bojovat za demokracii v Barmě již jako velmi mladý. Po vojenském puči v roce 1988 spolu s dalšími aktivisty přemýšleli, jak by na dění v Barmě upozornili. "Napadlo nás provést nenásilný únos letadla, nepoužili jsme žádnou zbraň, chtěli jsme jen následně uspořádat tiskovou konferenci. Překročili jsme hranici Barmy do Thajska, pak jsme se dostali do Bangkoku a koupili si letenku. Bylo to před 11. zářím, takže ta situace byla velmi odlišná. Psal se rok 1990 a mně bylo 21 let," popisuje Barmánec.

"Let, na který jsme nastoupili, směřoval z Bangkoku do Rangúnu, my jsme ho ale přesměrovali do Kalkaty, což bylo nejbližší letiště v Indii. Tam jsme požádali indické úřady, aby nám umožnily uspořádat ještě na letišti tiskovou konferenci, což se stalo. Tam jsme chtěli upozornit na boj barmského lidu za demokracii. Indická i světová média tomu věnovala velkou pozornost. Pak jsme se vzdali indickým úřadům," dodává s tím, že následně strávili tři měsíce ve vězení. Díky přímluvě indických poslanců i vlády se ale dostali na svobodu.

Na palubě letadla, které unesli, bylo 220 lidí. Jak Sou Myin popsal, tehdy letěl vůbec poprvé v životě. Po oznámení únosu byl v kokpitu, zatímco jeho kolega stál uprostřed letadla a držel v ruce falešnou bombu - sošku Buddhy. Všechny tehdy ujistili, že jim nechtějí ublížit, že jen chtějí přistát v Kalkatě a mluvit o tom, co se děje v Barmě. Vzhledem k tomu, že většina cestujících byli Barmánci, byli z jejich plánu někteří dokonce i nadšení. A pomáhali jim s předáváním vzkazů, které si "únosci" mezi sebou posílali. Nebáli se, že je mohou bezpečnostní složky zabít? "Vůbec ne. Byli jsme připraveni zemřít," odpovídá.

V roce 2012 se z Indie vrátil do Barmy, o devět let později ale musel Rangún opět opustit. Nyní se nachází na území, které vojenská junta nekontroluje. I v omezených podmínkách se snaží on i mediální skupina Mizzima fungovat a poskytovat lidem nezávislé zpravodajství. "Je to neustálý boj, my jsme ale kreativní a našli jsme způsob, jak v tom boji pokračovat," říká Sou Myin. Už týden po převratu v roce 2021 se jim podařilo začít znovu vysílat, Mizzimě roste i počet sledujících na sociálních sítích. "Pracuje pro nás rovněž velké množství mladých lidí, kteří jsou příslibem pro budoucnost," dodává.

Jednou z mladých aktivistek, které revoluce před dvěma lety změnila život, je i 27letá Kristine. "Po převratu jsme se rozhodli, že je třeba bojovat. Nejdříve jsme začali s nenásilnými akcemi, chtěli jsme, aby respektovali nás a naše hlasy. Oni ale tvrdě zasáhli, tak jsme se začali bránit," říká Kristine, která je ve spojení s mnoha vůdci studentských protestních skupin po celé zemi. Kromě tichých protestů uspořádali za poslední dva roky i mnoho dalších podobných symbolických akcí, například květinové protesty či protestní modlitby. I tehdy ale armáda velké množství lidí zadržela.

Kromě účasti na protestech absolvovali někteří mladí lidé i výcvik v barmské džungli, aby mohli proti armádě vést rovněž ozbrojený boj. "Bojujeme za náš život a za naši bezpečnost. Chceme zase začít studovat a žít v míru. Místo propisek ale nyní drží mladí lidé v naší zemi v ruce zbraně, aby nás bránili. Věříme ale, že v této revoluci zvítězíme," dodává Barmánka, která si nepřála zveřejnit své celé jméno. Kromě toho, že se účastní plánování nejrůznějších protestů, Kristine rovněž monitoruje činnost barmských bezpečnostních složek a válečné zločiny, kterých se armáda dopouští.

"Jsou to už dva roky od chvíle, kdy jsem opustila svůj domov. Jsem neustále na útěku, schovávám se, abych přežila, a pracuju online," říká Kristine. "Naším hlavním úkolem je snažit se přežít. Jedině tak můžeme pokračovat v tom, co děláme," dodává.

Jak mohou bojovníkům za demokracii a lidská práva v Barmě pomoci Češi? "Právě tím, že budete o boji Barmánců za svobodu psát. Rovněž můžete požádat vaši vládu, aby prodemokratické barmské hnutí podpořila. Třeba i tím, že nám vydáte cestovní doklady. Například já nemohou cestovat, protože nemám pas. A podobně je na tom mnoho dalších mých kolegů a novinářů. Kdybychom mohli cestovat, můžeme si vyměňovat zkušenosti s ostatními, což je velmi potřeba," říká Sou Myin. "Rovněž je velmi potřeba humanitární pomoc pro lidi přímo v zemi," uzavírá.