Ze svého kontrolního stanoviště na kopci vidí vojáci, kteří střeží jihokorejskou hranici, za demilitarizovanou zónou na severokorejské straně malé město. Úhledné výškové i nižší budovy obklopují pole. Severokorejci tuto lokalitu nazývají Kičongtong, Mírová vesnice. Jednotky na jihokorejské straně ji však označují za vesnici propagandistickou, píše list Los Angeles Times.
Jižní Korea již dlouhou dobu tvrdí, že Kičongtong tvoří pouhé fasády domů. Některé budovy mají okna namalovaná, říká velitel Vojenské komise pro příměří (UNCMAC), jež dohlíží na klid zbraní, Robert Watt. Další výškové stavby jsou podle všeho jen prázdné skořápky; když se snese noc, v horních oknech jasně svítí světla, ale čím blíž k zemi, tím jsou tlumenější. To naznačuje, že uvnitř nejsou žádné podlahy ani zdi. Z tlampačů vyhrává hudba a nese se zimní, hnědou krajinou. Vysoko nad městem se tyčí vlajkový stožár.
Watt tvrdí, že Severní Korea to vše vytvořila v naději, že přesvědčí Jihokorejce k útěku přes hranici. Jako by jim namlouvala: To je ale pěkné město. Tam byste chtěli žít.
Tajemno kolem Kičongtongu
Teď, když se necelých 200 kilometrů odtud konají zimní olympijské hry, se tajemno kolem Kičongtongu podobá tomu, jež obklopuje severokorejské sportovce, kteří přicestovali na olympiádu do jihokorejského Pchjongčchangu.
Je jich dvaadvacet a soutěží v ženském ledním hokeji, krasobruslení a dalších sportech. Kritici jejich přítomnost na olympiádě považují za pouhou snahu severokorejského režimu o vlastní propagaci, jiní doufají, že by díky těmto Severokorejcům mohli nahlédnout do života v zemi, o němž se ví jen velmi málo. Po šest desetiletí, která uplynula od konce korejské války, se Sever před světem uzavírá.
Když se řekne "Severní Korea"
"Když se řekne Severní Korea, většina lidí si vybaví Kim Čong-una, rakety, raketové testy," prohlašuje Peter Kim, který se narodil v USA a vyučuje na univerzitě v jihokorejské metropoli Soulu. "Dozvědět se o KLDR něco jiného, než se objeví v médiích, je prakticky nemožné," konstatuje.
"Nepochybuji o tom, že dokud budou Severokorejci na hrách, celé mezinárodní společenství je bude sledovat, aby získalo nějaké útržky informací," dodává Peter Kim.
Olympijské hry se však již přehouply do druhého týdne a informací je stále zoufale málo. Příkladem jsou oficiální internetové stránky olympijských her, které obsahují mimo jiné údaje o každém ze soutěžících. U řady z nich lze najít stručný životopis, oblíbené citáty a seznam zálib, jako je chození do kina, trávení času s přáteli či hraní počítačových her. Severokorejci jsou velmi struční, záliby jsou často popsány jednoslovně. Hudba. Čtení. Sport.
Členové severokorejské výpravy se na olympiádě chovají zdvořile, ale zdrženlivě a po soutěžích zpravidla kolem novinářů rychle proběhnou. Když přišla na tiskovou konferenci severokorejská hokejistka Čong So-hjon, která nesla společně se svou jihokorejskou spoluhráčkou ze spojeného korejského týmu olympijskou pochodeň, dostalo se reportérům nezvyklého varování. "Prosím, vezměte na vědomí, že můžeme odmítnout jakékoli otázky, které by u sportovců vyvolaly znepokojení, například dotazy ohledně politiky či dopingu," oznámil moderátor.
Nezávazná konverzace v šatně
Také jihokorejské hokejistky uvedly, že seznamování se se severokorejskými spoluhráčkami byl značně pomalý proces. "Zčásti to bylo dané tím, že jsme spoustu věcí dělaly odděleně," řekla jihokorejská útočnice Randi Griffinová. Severokorejky spaly odděleně a jezdily jiným autobusem.
Nejlepší příležitost k nezávazné konverzaci tak skýtalo převlékání v šatně a společné posezení u jídla. "Když jsme seděly v jídelně, bavily jsme se o běžných věcech, jako třeba, která z nás má přítele. Jsou to normální lidé," dodala Američanka s korejskými kořeny Griffinová na adresu Severokorejek.
Při takových příležitostech cítila optimismus i trenérka týmu, Kanaďanka Sarah Murrayová. "Když je vidíte u stolu, nepoznáte, která je ze Severu a která z Jihu. Smějí se společně a jsou to jen obyčejné holky," řekla. Družstvo bylo pospolu jen pár týdnů, všechny tři zápasy prohrálo a nepostoupilo do boje o medaile.
Žádné kamarádky
Individuální sporty očividně nabízely méně prostoru ke sbližování. "Nenašla jsem si mezi ostatními lyžařkami žádné kamarádky. Ale doufám, že se mi to v budoucnu povede," prohlásila Severokorejka Kim Rjon-hjang po závodě slalomářek.
Diktátor Kim Čong-un vyslal na zahajovací ceremoniál olympijských her v Pchjongčchangu, při němž sportovci Severní a Jižní Koreje pochodovali společně pod jednou vlajkou, svou mladší sestru.
Kim Jo-čong se pak setkala s jihokorejským prezidentem Mun Če-inem a tlumočila mu bratrovo pozvání na summit. Jihokorejský prezident ale v sobotu prohlásil, že na vrcholnou schůzku ještě nenazrál čas.
Přes veškerou mlčenlivost v politických otázkách se zdá, že severokorejští sportovci myšlenku sbližování obou zemí vítají. "Upřímně doufám, že se obě země v budoucnu sjednotí," nechala se slyšet lyžařka Kim Rjon-hjang.
