Prohnaný střízlík s křídlatou přilbou Asterix, jeho zavalitý přítel Obelix, psík Idefix a celá řada dalších obyvatel galské vesnice, která díky kouzelnému nápoji jako jediná odolala římským legiím, patří k legendám světového komiksu. Jejich první příběh se objevil na novinových stáncích v časopise Pilote 29. října 1959 a během následujících dekád Asterixova dobrodružství nepřestala bavit čtenáře nejen v jeho rodné Francii, ale i desítkách dalších zemí.
"Píše se rok 50 př. Kristem. Celá Galie je obsazena Římany... Celá? Ne! Jedna vesnice, obývaná nepoddajnými Galy, ještě stále odolává nájezdníkům," stojí na počátku každého z dosud nakreslených 40 alb. Zatím poslední vyšlo ve francouzštině před rokem, česká verze nese název Bílý kosatec. Celkový počet prodaných výtisků překročil 393 milionů a Asterix je s přehledem nejprodávanější evropský komiks, ve světě je na tom lépe jen japonská manga One Piece.
Asterix láká čtenáře i přesto - nebo možná právě proto - že se ani nesnaží sledovat světové trendy v tomto druhu literatury. Kresba a ani vyznění příběhů se příliš nemění, přestože už před skoro dekádou předal autor Albert Uderzo (jehož původní kolega René Goscinny zemřel v roce 1977 po vydání 24 dílů) žezlo mladším. Scenárista Jean-Yves Ferri a kreslíř Didier Conrad jsou přitom jen o pár měsíců starší než samotný galský hrdina Asterix.
S nástupnictvím se oba popasovali se ctí - i když skalní fanoušci tvrdí, že zlatý věk jsou první dva tucty alb vytvořené dvojicí Goscinny-Uderzo - a galský hrdina zůstává prakticky stejný, jak jej koncem 50. let vytvořili jeho otcové. "Můj hrdina měl být přesný opak klasické představy o starých Galech. Chtěl jsem, aby tu inteligence převažovala nad silou. Nenápadný střízlík navíc lépe rozvíjel ideu s kouzelným nápojem, kterou jsem v hlavě nosil od počátku," tvrdil Goscinny.
Uderzo, který převzal výtvarnou stránku, zatímco na Goscinnym zůstaly až do jeho předčasné smrti scénáře, si alespoň prosadil Asterixův protějšek, siláckého dobráka a milovníka pečínky z divočáka Obelixe. Zbytek odbojné vesnice pak dostal galsky znějící jména končící na -ix. "Římané mají koncovky -us, třeba Encorutilfaluquejelesus (v české verzi Jaknatoxus, originál vychází ze rčení Kdybych to byl býval věděl...), jejich města zase končí na -um," vzpomínal Goscinny.
Nápad na komiks, který měl zaplnit stránky nového časopisu Pilote, se zrodil během jednoho dlouhého odpoledne v Uderzově bytě po mnoha sklenkách pastisu a hromadě vykouřených cigaret. Pro příběhy inspirované historií sáhli po osvědčených hrdinech, Galech bojujících s Římany, kteří už od dob Napoleonova císařství platí za etalon statečných a nezávislých předků současných Francouzů. Asterix je ale na hony vzdálený prázdnému patosu, naopak v něm nechybí pořádná dávka humoru.
A ten nebývá prvoplánový, často pracuje s parodií, slovními hříčkami nebo třeba parafrázemi klasických výtvarných děl. "Inteligentní odkazy a hříčky spojené s historickými událostmi, kulturní stereotypy zemí, které Asterix a jeho kumpán Obelix navštěvují, stejně jako citáty latinských klasiků a zesměšňování známých hrdinských typů a klišé, přitahují k Asterixovi široké intelektuální publikum," napsal například německý historik komiksu Andreas Knigge.
Asterixova popularita už dávno přesáhla hranice Francie, dnes existuje více než stovka jazykových verzí, dodnes se ale vedou spory o to, jestli byla první zahraniční edice portugalská, nebo německá. V českém prostředí se Asterix poprvé objevil začátkem druhé poloviny 70. let, když vycházel na pokračování v Sedmičce pionýrů. Mezi červnem 1976 a dubnem 1980 se na jejích stránkách objevilo na přeskáčku šest alb, některá ovšem silně krácená. Od 90. let pak postupně vyšla všechna asterixovská alba.
Podobně jako jiné komiksy se Asterix opakovaně vypravil do světa filmu. Dosud vzniklo deset kreslených snímků, což jsou vlastně rozpohybované obrázky z komiksů, a pět filmů hraných. Ty mají společného zejména představitele čtyř z pěti Obelixů Gérarda Depardieua, zahrála si v nich ale řada dalších hvězd včetně Alaina Delona nebo Moniky Bellucciové. Od roku 1989 pak funguje nedaleko Paříže také zábavní Park Asterix, francouzská odpověď na americký Disneyland.
