Beethovenova Devátá předznamenala novou etapu v dějinách hudby

Německý hudební skladatel Ludwig van Beethoven je nejhranějším skladatelem klasické hudby na světě. V průzkumu britského časopisu BBC Music magazine z roku 2016 byla Beethovenova Třetí symfonie "Eroica" zvolena nejlepší symfonií všech dob, hned za ní se umístila jeho slavná Devátá symfonie s Ódou na radost, od jejíž premiéry uplyne 7. května 200 let. Ódu na radost si Evropská unie zvolila v roce 1986 za svou hymnu.

Symfonie č. 9 d moll, Op. 125 s Ódou na radost je poslední dokončenou Beethovenovou symfonií. Napsal ji v letech 1822 až 1824, kdy už byl hluchý. Autor v závěrečné větě symfonie kromě orchestru nezvykle využil i vokální sólisty a smíšený sbor. Jako závěrečný text použil báseň svého přítele Friedricha Schillera Óda na radost.

Ačkoli většina Beethovenových děl měla premiéru ve Vídni, kde žil, v případě této si údajně přál, aby byla poprvé provedena v Berlíně. Když se to dozvěděli jeho přátelé a mecenáši, sepsali petici, ve které ho vyzvali k premiéře ve Vídni. Beethoven byl touto akcí polichocen a svolil. Premiéra se tak odehrála na koncertě ve vídeňském Divadle Kärntnertor. Přestože neexistuje úplný seznam premiérových interpretů, je známo, že se na něm podílelo mnoho elitních vídeňských umělců. Sám Beethoven kvůli problémům se sluchem nemohl premiéru dirigovat, byl však přítomen na pódiu - tehdy 53letý mistr stál s originálem v ruce po dirigentově boku a udával takt. Dílo mělo okamžitý úspěch u publika, ale kritika ho nejprve odmítla.

"Skutečnost, že dílo předznamenalo novou etapu v dějinách hudby, byla zřejmá již při premiéře 7. května 1824," napsala nedávno agentura APA s tím, že jde "o jedno z monumentálních děl lidstva". Podle agentury symfonie vydláždila stylovou cestu pro následovníky, jako byli Anton Bruckner a Gustav Mahler. Rukopis symfonie byl v roce 2001 jako vůbec první notový záznam zařazen do programu Paměť světa, který založila UNESCO na ochranu světového kulturního dědictví uchovaného v dokumentech.