Elvis Presley – na vojnu jako každý správný chlap

Před půl stoletím, 24. března 1958, nastoupil vojenskou službu nejslavnější odvedenec všech dob: Elvis Presley. Protože chtěl po absolvování základního výcviku stůj co stůj k nějaké bojové jednotce, přeložili ho po půl roce za Atlantik, do Spolkové republiky Německo. Elvisovo dvouleté vojančení, především 17 měsíců v Německu, bylo mistrovským dílem jeho manažera Thomase Andrewa Parkera.

Jak udržet publikum při chuti, když žádané zboží, míněn je "all american boy", není celé dva roky k dispozici? Plukovník Parker to dokázal.

Výraz plukovník není ale úplně přesný, skutečným plukovníkem Parker nebyl. Čestný titul colonel udělil Elvisovu manažerovi, ilegálnímu přistěhovalci z Nizozemí, louisianský guvernér.

Jen ultrakonzervativní kruhy v USA přijaly odvedení do armády superhvězdy s hlasitým ulehčením. Časopis americké armády tehdy například napsal: „Tento hoch dostane konečně rozumný zástřih. Kachní čupřina a nejslavnější kotlety světa musejí pryč."

Už při vstupní lékařské prohlídce se ale ukázalo, jaké pozdvižení dokáže nejslavnější rekrut historie způsobit. Jako jeden muž praštili sekretářky, zdravotní sestry a lékaři nemocnice Kennedy Veterans Hospital s prací a tlačili se u oken, aby mohli alespoň na chvilku spatřit rock-‘n‘-rollovou hvězdu.

Také při jeho pozdější službě v Německu stačila už jen Elvisova přítomnost, aby jeho velitelům hrozily téměř neřešitelné problémy. Někteří fanoušci se dokonce plazili mezi tanky a raketomety na manévrech ve vojenském prostoru, jen aby získali Elvisův autogram.

Hvězda v uniformě ale přitahovala i své představené. Někteří důstojníci se nechali sami přeložit do Elvisovy blízkosti, aby se jej pak při vhodné příležitosti zeptali, zda by té které kompanii nemohl zazpívat nějaký svůj hit.

Armádní velitelé by nejraději viděli, kdyby Elvise mohli nasazovat ke kulturnímu vyžití jednotek a v tomto směru se jej snažili zlákat různými privilegii. Plukovník Parker byl ale rozhodně proti. Magazínu Time tehdy vysvětloval: „Nejjistější cestou, jak znehodnotíte své zboží, je, když ho rozdáváte." A to bylo při Elvisově měsíčním žoldu 80 dolarů více než trefné.

Svému chráněnci se ovšem Parker snažil vysvětlovat své plány mnohem emocionálněji. „Když takovéto nabídky přijmeš, naštveš miliony Američanů!" Doporučoval mu, aby vykonával vojenskou službu jako každý normální chlap, frontový voják. A pak se vrátit jako hrdina domů! A Elvis se bez odporu podrobil plukovníkově autoritě.

Před svým povoláním do armády mimo jiné napsal do protokolu: „Chtěl bych splnit svou povinnost jako jakýkoli jiný Američan. Můj otec mi řekl: ‚Když se staneš vojákem, buď jím dobrým‘." 

Elvisovi bylo předem jasné, že právě on bude v uniformě pod drobnohledem, že budou pečlivě hlídat každý jeho krok, každý projev jeho slabosti. Přesto se rozhodl do toho jít.

Současně v Německu striktně dodržoval Parkerův pokyn: ani jednou nikde nevystoupit.

Už brzy si vysloužil pochvaly a uznání svých nadřízených. Líčili jej jako skvělého vojáka: „Presleymu byla zima, byl mokrý a stál po kolena ve sněhu, jako všichni ostatní..." Chválu na něj začal brzy pět i armádní magazín Stars and Stripes (Hvězdy a pruhy).

Z pozdějších výroků Elvise o jeho vojenské službě by se mohlo zdát, že v Německu vedl téměř život mnicha. "Nikdy jsem si nikam nevyrážel. Celou dobu, kdy jsem byl za mořem, jsem nejedl v žádné restauraci. Vůbec nikam jsem nechodil, vyjma do Paříže, když jsem měl dovolenou," uváděl mimo jiné Elvis. Tak tomu ale nebylo, přirozeně.

Po příjezdu do německého Bremerhavenu 1. října 1958 strávil u své jednotky, Ray Barracks v hesenském Friedbergu, pouhopouhých pět dní. Pak se přestěhoval do hotelu. Do Německa ho totiž mezitím následovala celá jeho družina z Memphisu: otec Vernon, babička Minnie Mae a jeho kamarádi z mládí a poté tělesní strážci Red West a Lamar Fike.

Svým způsobem to nebylo nic výjimečného. Američtí vojáci, kteří se starali o domácnost, své blízké, mohli bydlet mimo kasárna. V případě Elvise se domovem mimo ložnice jeho spolubojovníků stal lázeňský hotel.

Umělcův memphiský voj se ale v hotelu a jeho okolí stal brzy neoblíbeným. Hlasitá muzika hluboko do noci, intimní kontakty s pokojskými, petardy na chodbách... Jednoho dne už to tak nešlo dále.

Americká star si proto pronajala dům v Bad Neuheimu.

Už záhy to kolem něj vypadalo jako doma v Memphisu. Obléhání fanoušky a čas určený pro udílení autogramů mezi půl osmou a půl devátou večer.

Mnišskému způsobu života neodpovídala ani četná Elvisova sexuální dobrodružství. Okolí jen udiveně kroutilo hlavou, odkud bere energii. Tedy na výborné výkony při vojenské službě přes den a na intenzivní život v noci.

Americký idol obletovaly v západním Německu hejna fanynek. Už tehdy se ale Elvis posiloval prášky.

O těchto aspektech Elvisova vojančení se ale do Ameriky dostávalo jen minimum informací. Plukovník Parker krmil tamní média vybranými články a současně se staral o to, aby se o jeho hvězdě stále co nejvíce mluvilo.

Už před Elvisovým povoláním do armády předvídavě shromažďoval nezveřejněné hudební nahrávky a později je promyšleně vypouštěl na trh. Plukovníkův merchandising dosáhl na tehdejší dobu ojedinělého perfekcionismu.

Už před Elvisovým odchodem na vojnu činil prodej jeho suvenýrů - triček, rtěnek, parfémů, plyšáků... - zhruba tři čtvrtiny celkových zisků rokenrolového krále. Ve srovnání s tím se příjmy za prodej desek či za hraní Elvise ve filmech jevily dost nízké.

V režii Parkera obohatil arsenál skvěle prodejných cetek i čas strávený Elvisem v armádě. Například replika jeho osobní známky anebo placka s nápisem „Dear 53310761", což bylo osobní číslo svobodníka Elvise.

A plán nepravého plukovníka vyšel naprosto skvěle. Když v březnu 1960 zamířil seržant Elvis Presley zpět do USA, byl to návrat hrdiny. Skoro jako by se vrátil z války, v níž porazil na hlavu nebezpečného nepřítele. Amerika jej uvítala v televizní galašou moderované Frankem Sinatrou „Welcome home, Elvis!"

Na hvězdu se nezapomnělo. Naopak, její hodnota u amerického publika ještě vzrostla. Byl to zkrátka Parkerův majstrštyk.

Falešný plukovník si peněz vydělaných Elvisem užil nakonec více než jeho chráněnec, přežil jej o dvacet let. Zemřel roku 1997.

Elvis Presley (1935 až 1977)

Thomas Andrew Parker (1909 až 1997)