Jen málokterý německý generál roku 1944 předpokládal, že by se Spojenci vylodili v Normandii. Stalo se 6. června. Bylo to největší vylodění v historii válečných operací, při němž se během jednoho dne dostalo na francouzskou pevninu více jak 150 tisíc spojeneckých vojáků.
Právě dnes se na normandských plážích slaví 65. výročí invaze.
FOTOGALERII SI PROHLÉDNĚTE ZDE
Invaze v Normandii 6. června 1944 byla jednou z nejdůležitějších událostí druhé světové války. Po zlomových událostech předchozího roku na východní frontě pokračovala v té době Rudá armáda ve vytlačování Němců ze sovětského území a západní spojenci, kteří se v létě 1943 vylodili na Sicílii a v jižní Itálii, dosáhli Říma.
Až invaze do Francie však otevřela hlavní část západní fronty a přímo ohrozila německé panství nad Evropou.
Úvahy o otevření druhého evropského bojiště, které by vázalo část německých sil, se objevily už krátce poté, co Hitler v červnu 1941 napadl svého někdejšího sovětského spojence. Po jednání Stalinova ministra zahraničí Vjačeslava Molotova v USA a Velké Británii v polovině roku 1942 nevyloučili západní spojenci otevření druhé fronty ještě do konce téhož roku.
Později se termín posunul na rok 1943, kdy se Angličané a Američané vylodili na Apeninském poloostrově.
Bylo ale jasné, že Itálie s pásem hor oddělujícím ji od zbytku Evropy nemůže být tím hlavním bojištěm.
Tato role měla připadnout Francii. Němci čekali invazi prakticky kdekoli v okupované Evropě - od Norska až k francouzsko-španělské hranici, v úvahu připadala i jižní Francie nebo Balkán. Vzhledem k poloze vůči britským ostrovům se však nejpravděpodobnějším cílem jevilo francouzské atlantické pobřeží, kde také vyrostlo silné opevnění - Atlantický val.
Začátek plánování invaze do Francie se datuje do začátku ledna 1943, kdy se na ní shodli Churchill s Rooseveltem a nejvyššími vojenskými veliteli. Operace nazvaná Overlord se měla podle původních předpokladů uskutečnit na začátku května a měla být koordinována se sovětskou ofenzívou i dalšími boji v Itálii (aby Němci nemohli přesunovat jednotky mezi bojišti), nakonec ale bylo vylodění v Normandii i další akce o měsíc posunuty.
Plánování provázely obavy z prozrazení záměru a místa a data invaze. Spojenecké velení se soustředilo i na to, aby Němce klamnými zprávami přesvědčilo o tom, že hlavním cílem bude oblast Calais a případný útok na Normandii bude jen zastíracím manévrem.
Posloužila k tomu práce tajných služeb, falšování radiokomunikace nebo údajná existence invazní armády vedené generálem Pattonem.
Snahy o utajení byly úspěšné - přes Hitlerovo tušení, že vylodění bude v Normandii, se Němci nesoustředili jen na tuto oblast. Důležitý byl i výběr vhodného dne pro vylodění - musela se sejít správná hranice přílivu v ranních hodinách s měsícem a pokud možno i dobrým počasím.
V polovině května zvolil generál Eisenhower 5. červen jako den D, pro zhoršené počasí bylo ale vylodění na poslední chvíli o 24 hodin posunuto. V té době už část loďstva plula k Francii a musela se vrátit.
Ani na 6. června předpověď neslibovala ideální počasí, další konstelace vhodných podmínek ale měla přijít až za 14 dnů a odložení invaze o dva týdny nepřipadalo v úvahu - už kvůli utajení či morálce mužstva.
Samotná invaze v Normandii začala krátce po půlnoci, když seskočili výsadkáři s úkolem zabezpečit mosty a východy z pláží. V půl sedmé se pak začaly vyloďovat americké jednotky na plážích Utah a Omaha, které o hodinu později následovali Britové a Kanaďané na úsecích Gold, Juno a Sword.
Nejtěžší boje se odehrály na Omaze, kde Američané útočili proti nejsilnější německé obraně a kde padlo nebo bylo vážně zraněno tři tisíce mužů ze 43 tisíc, kteří se zde v den D vylodili.
Celkem ten den přistálo v Normandii přes 150 tisíc spojeneckých vojáků.
Těm se sice nepodařilo splnit všechny úkoly, jež předpokládal plán vylodění, přesto vybudovali předmostí, které poté den po dni rozšiřovali. Do konce června se vylodilo přes milion mužů, desetitisíce kusů techniky a statisíce tun zásob.
Německé snahy o zastavení invaze neuspěly, na řadě míst ale svedli spojenečtí vojáci těžké boje, zejména s tankovými jednotkami wehrmachtu i SS.
Velkou výhodu poskytovalo vojákům na zemi letectvo - vzdušný prostor nad bojištěm jasně ovládala letadla s černobílými rozpoznávacími pruhy, tedy britské a americké stroje.
Během léta postupovali spojenci stále hlouběji do Francie, 25. srpna 1944 byla osvobozena Paříž a čtyři dny poté skončila bitva o Normandii, když ji opustily poslední německé jednotky. Do konce války se Němci na západní frontě zmohli už jen na jednu nebezpečnou protiofenzívu, když v prosinci 1944 zaútočili v Ardenách.
Ani tato překvapivá operace, která způsobila spojencům značné ztráty, však nepomohla zvrátit výsledek války.
Během spojeneckého bombardování zahynulo přes dvacet tisíc francouzských civilistů. To bylo více než spojeneckých vojáků. Obyvatelé Caen a okolí mají tyto oběti dodnes v živé paměti.
Charakteristiky j pláží a výsadkových operací
Pláž Utah Ležela na pravém křídle invazních jednotek. Oblast, do které v 06.30 směřovaly invazní síly tvořené vojáky americké 4. pěší divize. Ze začátku provázela vylodění smůla - jednotky přišly o tři ze čtyř odminovacích lodí a kvůli silnému proudu i dýmu z předchozího bombardování přistála invazní plavidla dva kilometry východně od původně určeného sektoru.
Nakonec ale bylo vylodění na pláži Utah nejsnadnější z celého dne D. Navigační chyba zavedla útočící vojáky do méně chráněného sektoru a do konce dne přistálo na pláži 23 250 vojáků se 1 700 vozidly.
Dopoledne zabezpečili Američané tři ze čtyř východů z pláže (i díky tomu, že Němci nemohli kvůli předchozímu výsadku parašutistů nasadit posily). Celkové ztráty na Utahu činily necelých 300 mužů.
Pláž Omaha Druhá pláž zprava, velmi dobře bráněný úsek, kde vyloďující se vojáci utrpěli nejtěžší ztráty celého dne D. Zde umístěným zkušeným německým vojákům poskytovaly výhodu až 30 metrů vysoké útesy, na kterých byly vybudovány silné obranné pozice.
Podobně jako na Utahu i zde komplikovalo vylodění vojáků americké 1. pěchotní divize počasí. Invazní síly se promíchaly, navíc přišly o většinu obrněné techniky a v 08.30, dvě hodiny po začátku operace, se vyloďování zadrhlo.
Německou obranu se podařilo prolomit až kolem poledne, když se k pěšákům bojujícím na pláži přidala lodní děla a obranné pozice začali dobývat i vojáci, kterým se podařilo dostat se nahoru na útesy. Během dne se vylodilo na Omaze 43 250 mužů, tři tiísce padlo nebo bylo vážně zraněno.
Pláž Gold - Prostřední z pláží, kterou měla dobýt britská 50. pěchotní divize. Pro Brity nejtěžší část invazního bojiště. Vojáci se zde vylodili v půl osmé, velká část německých jednotek byla v domech na pobřeží, zranitelných ze vzduchu i moře. V záloze měli Němci obrněnou jednotku a úsek byl v dostřelu děl, umístěných kilometr ve vnitrozemí.
Dělostřelecká příprava podle očekávání poškodila většinu opěrných bodů, kvůli rychlému přílivu ale měli Britové zpočátku problémy s vyloděním, jež znesnadňoval i překvapivě tuhý německý odpor.
Ten byl nakonec úspěšně překonán, na konci dne pronikli vojáci deset kilometrů do vnitrozemí, na východě se spojili s Kanaďany z Juna a na západě se commandos probíjeli k Omaze.
Do večera se na pláži vylodilo 24 970 mužů, zabito nebo vážně raněno bylo přes tisíc vojáků.
Pláž Juno Druhá pláž od východu, přidělená Kanaďanům z 3. pěchotní divize a 3. tankové brigády. Kvůli podvodním útesům bylo vylodění posunuto oproti Goldu o čtvrt hodiny, pro špatné počasí však první vlna přistála až v 7.55. Přípravné ostřelování obranné pozice příliš nepoškodily a vyloďujícím se pěšákům ulevil od palby až příjezd obojživelných tanků.
Kanaďané zpočátku rychle postupovali a zdálo se, že dosáhnou hlavního cíle - města Caen.
Kolem poledne se ale zadrhli boji v městečku Berniéres a zdržení se nepodařilo dohnat (Caen pak padlo až po měsíci bojů). Do večera se kanadským vojákům podařilo obsadit největší část území, na pravém křídle se spojili s Brity na Goldu; k dosažení Swordu scházely necelé dva kilometry. Na pláži Juno se vylodilo 21 400 vojáků, z toho téměř 400 padlo a dalších 800 bylo vážně raněno.
Pláž Sword Nejvýchodnější pláž, na kterou zaútočila britská 3. divize. Na jednom úseku se zde podařilo uskutečnit taktiku, původně plánovanou pro celou invazi - pěchota se v 7:25 vylodila za obojživelnými tanky, které jí kryly palbou a umožnily rychlý postup. V půl desáté se dostali dva kilometry hluboko, kde je zastavila německá pěchota a protitanková děla.
Na dalších částech Swordu invazní síly sváděly zprvu tuhé boje. Kolem poledne postup zpomalil a odpoledne německé obrněné jednotky podnikly protiútok, který Britové do večera zastavili.
Už ve 13.00 se commandos spojili s výsadkáři z 6. divize, kteří o půlnoci obsadili mosty přes Orne a Caenský kanál; samotné Caen se obsadit nepodařilo. V německých rukou také zůstával pás mezi předmostími za Swordem a Juno. Na Swordu se vylodilo 28.845 mužů, ztráty dosáhly tisíce.
Vzdušné výsadky
Výsadky ze vzduchu se uskutečnily po půlnoci na obou křídlech invazní oblasti. Vojáci britské 6. výsadkové divize dostali vlevo za úkol obsadit mosty užitečné pro spojence a zároveň zničit ty, po kterých by mohli Němci přisunout posily.
Dále měli zlikvidovat pozice německých děl, schopných ostřelovat tři britské a kanadské vyloďovací pláže - všechny úkoly přes potíže při seskakování a přistávání kluzáků splnili. Američané ze 101. a 82. divize operovali na západě, v oblasti Cotentinského poloostrova.
Přes velké nepřesnosti při výsadku se podařilo splnit hlavní úkol - odříznout oblast Cherbourgu od invazní oblasti a zabránit přísunu německých posil k obraně pláže Utah.
Celkem v den D seskočilo nebo přistálo v kluzácích 15 500 Američanů a 7 900 Britů. Ztráty dosáhly zhruba 2 500 a 700 zraněných a zabitých.
Foto: ČTK/AP, Reuters, Wikipedia a Profimedie
