Je 4.45 ráno, 1. září 1939. Na polské vojenské tranzitní skladiště na poloostrově Westerplatte právě vypálil první salvy druhé světové války německý křižník Schleswig-Holstein. Jednotky německého Wehrmachtu vstupují na polské území. Válku Polákům samozřejmě nikdo nevyhlásil. Před sedmdesáti lety začal největší konflikt v dějinách lidstva.
Menší a hůře vyzbrojená polská armáda nedokázala útoku dlouhodobě čelit. Poté, co Francie a Británie nedostály svým závazkům a na východní Polsko se vrhl i Sovětský svaz, Varšava koncem září kapitulovala.
Útok na Polsko, během něhož si německá generalita v praxi ověřila prvky takzvané bleskové války, byl událostí, která odstartovala druhou světovou válku. Po zániku Československa v březnu 1939 bylo zřejmé, že dalším cílem nacistů je jejich východní soused. Tehdejší polsko-německé vztahy se nesly ve znamení napětí a stupňujících se německých územních požadavků. Ty se týkaly především takzvaného Polského koridoru, tedy pásu země zajišťujícího jinak vnitrozemskému Polsku přístup k moři v oblasti Gdaňsku.
Plán útoku na Polsko s krycím názvem "Fall Weiss" nechal Hitler vypracovat na jaře 1939. Podobně jako v případě Československa, také tentokrát vůdce kalkuloval s neochotou evropských mocností napadenému státu pomoci.
Aby se pojistil proti případné válce na dvou frontách, uzavřel Hitler koncem srpna pakt o neútočení s Ruskem. Jeho součástí byl tajný protokol, v němž si obě země rozdělily sféry vlivu v Polsku a východní Evropě.
Malé zaváhání Vůdce
Vůdce původně plánoval zahájit polské tažení už 26. srpna 1939. O den dříve však Británie písemně potvrdila své garance polských hranic a Hitler rozkaz k realizaci operace odložil. Jeho zakolísání však netrvalo dlouho. Po zinscenovaném přepadení německého rozhlasového vysílače u Gliwic, byla akce zahájena první zářijový den ve tři čtvrtě na pět ráno.
Útok na Polsko odstartovala salva z německé bitevní lodi Schleswig-Holstein, která začala ostřelovat polské překladiště na poloostrově Westerplatte v Gdaňsku. Zároveň se daly do pohybu německé pozemní síly řízené generálem Walterem von Brauchitschem, které do Polska postupovaly ve třech hlavních proudech: z Pomořan, Východního Pruska a Slezska. Po boku Němců se útoku zúčastnili i slovenští vojáci.
Polská armáda neměla reálnou šanci silnějšího protivníka porazit. Od počátku citelně trpěla tím, že se jí nepodařilo dokončit mobilizaci, a tudíž nedisponovala plným stavem mužstva. Zároveň byla v porovnání s německým protivníkem slabší i v řadě dalších ukazatelů, zejména v počtu tanků.
Polské vojsko, kterému velel maršál Edward Rydz-Śmigly, se pokusilo německý postup alespoň zpomalit a poskytnout tak Británii a Francii čas nutný k zahájení vojenských akcí na západních hranicích Německa. Obě země sice Berlínu 3. září skutečně vyhlásily válku, šlo ale jen o formální akt bez reálných dopadů.
Počet mrtvých stále nejasný
Wehrmacht postupoval polským vnitrozemím velmi rychle a už 8. září se část jeho tankových jednotek dostala k předměstí Varšavy. Polákům se sice podařilo o den později podniknout krátkou protiofenzívu na řece Bzuře, ta ale na pádu hlavního města nemohla nic změnit. Obránci Varšavy kapitulovali 27. září, deset dní poté, co na Polsko zaútočil Sovětský svaz.
Vstupem Rudé armády do konfliktu padla už tak velmi nejistá možnost zaujetí obranných pozic na východním břehu Visly. Poslední větší polský bojový svazek ale kapituloval až 6. října. Části vojáků se podařilo překročit polsko-rumunskou hranici a odejít na Západ.
Bilance válečného tažení byla pro Polsko tragická. Při obraně vlasti zahynulo kolem 66 tisíc Poláků, zatímco na německé straně bylo kolem 16 tisíc mrtvých. Polsko bylo rozděleno mezi Berlín a Moskvu, přičemž na části území byl vytvořen takzvaný Generální gouvernement, plně ovládaný Německem.
Podle běžně uváděných údajů přišlo během celé války o život kolem šesti milionů Poláků. Polský Institut paměti národa (IPN) však minulý týden snížil odhad mrtvých na 5,62 a 5,82 milionu. Navíc IPN pracuje na novém soupisu obětí, na němž je zatím asi 1,5 milionu jmen.
Na dnešní vzpomínkový obřad do Gdaňsku dorazí mnozí státníci. Mezi nimi například německá kancléřka Angela Merkelová nebo český premiér Jan Fischer. Největší pozornost však bude přitahovat vystoupení ruského premiéra Vladimira Putina.
Ten v pondělí v otevřeném dopise, který otiskl deník Gazeta Wyborcza, sice napsal, že lze jednoznačně odsoudit pakt Ribbentrop-Molotov, uzavřený v srpnu 1939, který podle Varšavy otevřel cestu k válce, ale připomněl, že Anglie a Francie podepsaly v Mnichově už v roce 1938 dohodu s Adolfem Hitlerem, která uznala německé územní požadavky vůči Československu a prakticky znamenala likvidaci československé první republiky.
| Oběti druhé svěové války | ||
Země: | Padlých vojáků: | Ztráty celkem: |
Sovětský svaz | 9 000 000 * | 27 000 000 |
Čína | 2 500 000 | 10 000 000 |
Německo | 4 000 000 | 6 500 000 |
Polsko | 200 000 | 6 000 000 |
Japonsko | 1 500 000 | 2 500 000 |
Jugoslávie | 300 000 | 1 700 000 |
Indie | 65 000 | 750 000 |
Francie | 200 000 | 650 000 |
Rumunsko | 300 000 | 600 000 |
Řecko | 10 000 | 560 000 |
Itálie | 196 000 | 500 000 |
USA | 399 000 | 405 000 |
Maďarsko | 25 000 | 385 000 |
Velká Británie | 300 000 | 375 000 |
* - dalších 3,3 milionu v zajateckých a koncentračních táborech | ||
Foto: Profimedia, Reuters
