Sestřelení jihokorejského dopravního letadla sovětskou stíhačkou v noci na 1. září 1983 patří k nejznámějším událostem poslední dekády studené války. O to zajímavější je, že ani po čtvrt století od tragického incidentu, při kterém v moři u ruského ostrova Sachalin zemřelo 269 osob, neustávají spekulace o jeho skutečném průběhu.
Boeing-747 společnosti Korean Air přepravoval pasažéry na lince z New Yorku do jihokorejského Soulu. Let nesoucí označení KAL 007 měl naplánované mezipřistání na letišti v Anchorage na Aljašce, kde doplnil palivo pro následující cestu nad oceánem. Tu mělo letadlo absolvovat po předem stanovené trase, která vedla v bezpečné vzdálenosti od strategických vojenských základen SSSR na Dálném východě. Krátce po vzletu se však korejský stroj od svého kurzu odchýlil a z neznámého důvodu nabral kurz přímo nad ruskou Kamčatku.
Obří letoun nemohl uniknout pozornosti sovětské vzdušné obrany, která vyslala proti narušiteli stíhačky. Podle tvrzení sovětských představitelů boeing nijak nereagoval na radiové ani vizuální signály a ke změně kurzu jej nepřiměla ani varovná střelba. Protože se celá akce odehrávala v noci, nemohli se údajně sovětští stíhači přesvědčit, že jde o civilní letadlo, a domnívali se, že se jedná o americký špionážní stroj.
Když letadlo přeletělo jižní cíp Sachalinu, dostal pilot jedné ze sovětských stíhaček Su-15 Gennadij Osipovič rozkaz vetřelce "zastavit". Střepiny vypálené rakety poškodily trup dopravního letadla, které začalo klesat a po několika minutách spadlo do moře. V jeho 
troskách našlo smrt všech 269 osob, převážně Američanů a Korejců.
Incident vyvolal napětí mezi oběma bloky, které jej interpretovaly každý po svém. Podle Američanů i Korejců šlo o barbarský akt SSSR vůči civilnímu letadlu. Naopak Sověti trvali na tom, že sestřelili letoun, který v jejich vzdušném prostoru prováděl špionážní akci.
Napětí a nedůvěra, které v období studené války mezi velmocemi panovaly, komplikovaly možnost nezávislého posouzení průběhu incidentu. Není tedy divu, že se objevily nesrovnalosti, které se staly živnou půdou pro vznik různých konspiračních teorií o skutečném pozadí tragédie.
Ani vyšetřovací zpráva Mezinárodní organizace pro civilní letectví (ICAO) z roku 1993 mnohé skeptiky nepřesvědčila, že šlo pouze o politováníhodnou souhru okolností, v níž hlavní roli sehrála dezorientovaná korejská posádka a sovětští stíhači, kteří pochybili při identifikaci letadla.
Společným výchozím bodem většiny neoficiálních teorií je otázka, proč se letoun odchýlil od stanoveného kurzu, aniž by si toho zkušení piloti všimli, nebo aniž by je na omyl upozornily pozemní stanice. Někteří autoři z toho vyvozují, že boeing skutečně mohl být nějakým 
způsobem zapojen do akce americké armády, jejímž cílem bylo ověřit reakce sovětských protivzdušných sil. Vyskytla se rovněž konspirační teze, že letoun mohli omylem sestřelit sami Američané či Japonci.
Otázky však vyvolává nejenom jednání posádky korejského letadla, ale i sovětská verze o záměně za americký špionážní letoun typu RC-135, který se měl v oblasti pohybovat. Plukovník Osipovič, který letadlo sestřelil, totiž později uvedl, že stroj identifikoval jako boeing civilního typu s dvěma řadami oken. Rovněž řekl, že letoun měl zapnutá poziční světla, což by u výzvědného stroje na tajné misi bylo více než neobezřetné.
Foto: archiv
