Karim a Yves, kteří opustili Kamerun, riskovali své životy na cestě po Africe, aby dorazili do Španělska a splnili si svůj sen: jeden hraje fotbal a druhý ragby. Avšak jejich každodenní život je plný překážek.
Sedmadvacetiletý Yves Kepse Tchonang měří 1,73 metru a má 112 kilogramů svalů. Působí v Rugby Clubu ve Valencii, v týmu druhé španělské divize na východě země.
Stejně starý Karim Issa Abdou hraje 700 kilometrů daleko, v Jerez de la Frontera, za malý fotbalový klub Alma de Africa, který většinou tvoří afričtí imigranti z Kamerunu, Maroka, Nigérie, Senegalu nebo Guineje.
Nebyli sami, kdo připlul ke španělským břehům v naději, že uspějí ve sportu. Podle nevládních organizací a samotných imigrantů čtvrtina nově příchozích prohlašuje, že se chce stát profesionálními hráči.
Cesta za štěstím
Většina z nich však jen projíždí Španělskem, kde je jedna z nejvyšších nezaměstnaností v Evropě, a hledá štěstí severněji.
Karim a Yves jsou amatérští sportovci a za svou hru nedostávají peníze. Živí se příležitostnou prací, ale těší se solidaritě svého okolí a díky sportu se integrovali.
Štíhlý Karim s nakažlivým úsměvem se narodil v nomádské rodině a v deseti letech odjel s kamarádem z Kamerunu. Do Melilly, jedné ze španělských enkláv na severu Maroka, které tvoří jedinou pozemní hranici Evropské unie s Afrikou, dorazil až o sedm let později, v roce 2008.
Než přelezl trojitý zátaras s ostnatým drátem, žil tři roky v oblasti marocké hory Kúrúkú, která se tyčí nad Melillou. Předtím prošel Nigérií, Nigerem a Alžírskem.
Začít od nuly
"Když jsi malý hoch, lidé ti ukradnou telefon, všechno, co máš, oblečení, peníze, začínáš od nuly. Kdybych věděl, co všechno si prožiju, nikdy bych sem nepřišel," říká Karim.
Další hráči Alma de Africa překonávali podobné překážky. Osmnáctiletý Malick z Guineje vypráví, jak ho na severu Mali pronásledovali islamisté. "Zadržovali nás, dokud jsme jim nedali všechny peníze," uvádí.
Dvaadvacetiletý Christian z Kamerunu přišel o nejlepšího přítele, který se utopil, když se pokoušel doplavat k enklávě Ceuta.
Modlil se, aby nezemřel
Loni do Španělska dorazilo přes 28 tisíc imigrantů a více než 220 jich přišlo o život ve Středozemním moři.
Yves Kepse má jizvy od toho, jak přelézal ostnaté ploty na hranicích. V roce 2012 opustil své rodiště na západě Kamerunu a modlil se, aby po cestě nezemřel, jak říká. "Nikdy bych neopustil svůj dům, kdybych věděl, co mě čeká," říká. "Ale kdybych se vrátil domů, bylo by to jako začínat zase od nuly, jako by přestáté utrpení bylo k ničemu," dodává.
Jestliže však imigranti dorazí do Španělska, jejich těžkosti nekončí: musejí si najít práci, ubytování a získat povolení k pobytu.
Rugby Club zaměstnává Yvese jako recepčního a elektrikáře za 850 eur (asi 21 000 Kč) měsíčně a pomohl mu získat povolení k pobytu.
Karim dosud povolení nezískal. Živí se prací načerno jako zahradník nebo myč aut.
Otevřená dvířka
Alma de Africa je úspěšná v regionálních šampionátech, ale závisí na darech a sponzorech a má finanční problémy, vysvětluje její prezident Alejandro Benítez. Své hráče povzbuzuje, aby se vzdělávali a hledali si práci.
Sportovci však neztrácejí naději, že se jim jednou podaří prorazit.
"Když tvrdě pracuješ, víš, že si tě některý tým všimne, můžeš změnit kategorii. Člověk nikdy neví. Jednou se mohou otevřít nějaká ta dvířka," říká Karim.
