Raketoplán Atlantis ukončil svoji nejnovější misi a přistál na Floridě. Pro Evropany začíná naopak ve vesmíru nová epocha. Americký vesmírný letoun totiž vynesl na oběžnou dráhu kolem země evropský výzkumný modul Columbus, který se stal pevnou součástí mezinárodní vesmírné stanice ISS. Doposud na ní byli faktickými „domácími pány" Američané a Rusové. To už neplatí.
Na okamžik, kdy do stavebnice ISS vloží vlastní část, čekali Evropané dlouho. Na projektu své vesmírné laboratoře pracovali dvě desítky let. Další roky trvalo, než už hotový Columbus odstartoval v útrobách raketoplánu na zemskou orbitu do výše téměř čtyř set kilometrů.
Původně se plánovalo, že Columbus začne kroužit kolem Země roku 2004. Kvůli katastrofě raketoplánu Columbia, který shořel se sedmičlennou posádkou v zemské atmosféře, se start modulu postaveného v severoněmeckých Brémách odložil na neurčito.
Modulu hrozil osud muzeálního exponátu
Skeptici, hlavně Němci, kteří se podíleli na projektu Columbus, v uplynulých letech klesali na mysli v obavách, že modul už možná nikdy neodstartuje. A skončí na technologickém smetišti.
Zdánlivě nekonečné čekání se nicméně konstruktéři snažili využít k všemožným vylepšením vesmírné laboratoře. Ta se tak nyní na ISS stala technologickou špičkou.
Columbem ve vší jeho kráse se můžou kochat i návštěvníci Astria (EADS, European Aeronautic Defence and Space Company) v Brémách. A nejen to. V jedné z tamních hal se „vznáší" přesná kopie Columba; návštěvníci jí mohou projít a vše zajímavé si osahat. Včetně vesmírného WC Made in Germany.
Evropský „klenot" na obloze
Stavba modulu Evropské kosmické agentury (ESA) přišla na 880 milionů eur. Z této sumy získaly 450 milionů na zakázkách německé společnosti. Pro své kvality si Columbus u části vědců vysloužil označení „klenot".
Laboratorní modul je téměř osm metrů dlouhý a má průměr čtyři a půl metru. Ve vnitřním prostoru o pětadvaceti krychlových metrech může uskutečňovat vědecké experimenty naráz až trojice astronautů.
Škála plánovaných experimentů je široká a odpovídá unikátním možnostem laboratoře: fyziologie člověka, biologie, fyzika tekutin, působení záření na živé organismy... Další místo pro experimenty nabízí vnější plášť modulu.
K Mezinárodní vesmírné stanicí je Columbus trvale připoután spojovacím modulem Harmony. Jako první do evropského modulu prolezli 12. února francouzský astronaut Leopold Eyharts a jeho německý kolega Hans Schlegel.
Další postele už příští rok
Se stále dalšími a dalšími stavebními kameny složitého puzzle ISS se bude rozšiřovat i jeho osazenstvo. Už příští rok se má počet stálých členů posádky zvýšit ze tří na šest; ve srovnání s původními plány to ale znamená zpoždění.
Potřebné spací jednotky dopraví na orbitální stanici v červenci 2007 při jednom ze svých posledních letů raketoplán Atlantis.
Na celém projektu ISS má Evropa podíl 8,3 procenta. To znamená, že v budoucnu bude moci každého půldruhého roku až dva letět na stanici jeden evropský astronaut, který na ní zůstane tři až šest měsíců.
Konečně opravdu mezinárodní
Lze říci, že až Columbem startuje skutečná internacionalizace ISS, dosud byla v podstatě dvoustrannou záležitostí Američanů a Rusů. Po Columbovi, už při příštím letu shuttelu, má na orbitu dorazit první část japonské výzkumná jednotky Kibo, jež sestává hned ze čtyř modulů.
Později budou následovat další ruské, evropské a kanadské „kusy" ISS. Čím více součástí zúčastněných zemí, tím více pozemních kontrolních center.
Modul Columbus budou například řídit experti z kontrolního vesmírného střediska DLR (Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt) v Oberpfaffenhofenu u Mnichova na jihu Německa.
Foto: ESA a Astrium
