Tisk ve Francii, která sama zažila podobné bouře před šesti lety, označuje sociální výbuch v Británii za důkaz selhání "ultraliberalismu" a za varování všem zemím, ve kterých se nepřestává zvětšovat propast mezi bohatými a chudými.
"Bouře, které řádí v chudých čtvrtích Londýna, by se mohly odehrát v kterékoli jiné evropské metropoli," píše v úvodníku konzervativního deníku Le Figaro Pierre Rousselin, vedoucí zahraniční rubriky. "Ostatně jsou kopií těch, které se staly na našich předměstích před šesti lety." Připomíná, že francouzský model integrace přistěhovalců byl kritizován ze všech stran.
"Chudá předměstí velkých měst jsou úrodnou půdou pro sociální výbuch, zvlášť v době krize, rozpočtových škrtů a vysoké nezaměstnanosti. Rok před olympijskými hrami v Londýně hraje britské hlavní město vysokou hru. Jednak o svou reputaci, ale rovněž coby příklad pro jiná velká města, která by mohla být v těchto časech krize konfrontována s podobnými protestními hnutími."
Podobně argumentuje i týdeník L'Express: "Nejsme vůči tomu imunní, protože máme stejnou neintegrovanou mládež, stejnou nezaměstnanou mládež, stejnou mládež - oběť krize," varuje ve svém videoúvodníku Christophe Barbier, redakční ředitel. Podle něj se imigrace a integrace stane velkým tématem prezidentských voleb příští rok. "Bezpochyby je potřeba lépe kontrolovat přistěhovalectví, ilegální i ekonomické, stejně jako nová pravidla pro slučování rodin. Ale především je nutné zajistit ekonomickou budoucnost těchto mladých, aby všichni měli zaměstnání. Třeba veřejné práce, než se dostanou do normální ekonomiky. Bez práce není integrace a žádná jistota, že u nás brzy nebudou nepokoje."
Varování Západu
Levicový Libération označuje londýnské incidenty za "velmi vážný poplach pro Velkou Británii, ale i pro všechny rasově promísené a nerovnostmi se vyznačující západní společnosti. Stejně jako ve Francii i tato násilná revolta ukazuje především chudobu a hněv lidí, kteří se cítí vyloučeni, odsouzeni k životu na okraji britské společnosti."
Katolický La Croix píše o "velké výzvě pro vládu Davida Camerona, jejíž rozpočtové mantinely jsou přitom úzké", a i on dodává, že "tatáž otázka vyvstává před všemi těmi společnostmi, kde se viditelným a provokativním způsobem zvětšuje propast mezi velmi favorizovanou menšinou a lidmi, kteří se cítí sociálně a kulturně opuštěni".
List se pak táže, "jak to nedat do souvislosti s tím, co se v tyto dny děje ve finančních centrech"...
Profesor sociologie na London School of Economics and Politics Tony Travers však nesoudí, že by Anglii hrozily výtržnosti ve stejném rozsahu, jaký měly ty na francouzských chudých sídlištích roku 2005. Tehdy trvaly tři týdny a shořelo přes devět tisíc aut. "Londýnská sídliště jsou velmi odlišná od těch v Paříži či Marseille, jsou mnohem různorodější. V Londýně jsou to jsou malé uličky, byty s terasami, a ne paneláky jako ve Francii," argumentuje Travers v rozhovoru pro Le Figaro. "Nemyslím, že budeme svědky erupce násilí. Mohou tu být jedna dvě noci izolovaných incidentů, ale místní správa, vláda i policie jsou pod enormním tlakem, aby je ukončily."
Ve srovnání s Francií před šesti lety Británie zasahuje razantněji, jen v Londýně hlídkovalo v noci na středu 16 tisíc policistů, zatímco v celé Francii bylo tehdy maximem 11 tisíc. Za mříže šlo šest stovek Francouzů a přistěhovalců, včetně stovky nezletilých, celková přímá škoda se odhadovala na dvě stě milionů eur (kolem pěti miliard Kč). I nálada obou vln výtržností se poněkud liší, zatímco ve Francii hnala davy do ulic často bezvýchodná socio-ekonomická situace, v Anglii je často cítit spíše závist či touha po materiálním konzumním úspěchu, ne vždy se jedná o nezaměstnané a nevzdělané potomky přistěhovalců.
