Baskicko, těžce zkoušené více než čtyřicet let trvajícím násilím separatistů, se snaží obrátit krvavou stránku ETA v době, kdy ozbrojená skupina již několik měsíců nespáchala žádný atentát, a v pondělí dokonce vyhlásila trvalé příměří.
"Baskická společnost potřebuje vstoupit do jakési fáze kolektivní katarze," vysvětluje starosta San Sebastiánu Odón Elorza, který před několika měsíci otevřel "Dům míru", jenž má načrtnout budoucnost bez ozbrojené skupiny Baskicko a jeho svoboda (ETA), píše agentura AFP.
V bývalém paláci na vršcích tohoto přímořského letoviska, který shodou okolností býval letní rezidencí diktátora Franciska Franka, se konají diskrétní schůzky se sdružením obětí ETA, pacifisty a experty. Ti se zde snaží definovat obrysy budoucího usmíření, které nastane tehdy, jakmile bude zřejmé, že je s ETA konec, uvádí starosta.
"Lidé jsou znechuceni a unaveni všemi těmi lety terorismu, zmařené energie a dramaty," shrnuje Elorza. Toto znechucení podle něho nyní přešlo i na zakázané politické křídlo ETA, stranu Batasuna. Ta požadovala, aby ozbrojená skupina vyhlásila příměří, jak se také nyní, kdy i Madrid požaduje, aby organizace, kterou považuje za teroristickou, definitivně složila zbraně, stalo. Avšak španělská vláda na prohlášení ETA reagovala velmi chladně a odmítavě. A rozpustila se.
Regionální baskická vláda, kterou vede socialista Patxi López, první premiér po 30 letech, který není nacionalista, zavedla den paměti pro všechny oběti terorismu.
Od nynějška si vždy 10. listopadu, který je jedním z dní v roce, kdy ETA nevraždila, bude Baskicko připomínat oběti ETA, jichž je přes 800, ale také oběti z opačného tábora, především 28 separatistů, které v 80. letech usmrtila polopolicejní organizace GAL (Protiteroristické osvobozovací skupiny).
Ve stejném duchu se v baskických školách v rámci výchovného programu vysílala svědectví obětí terorismu, aby žáci mohli odsoudit násilí a aby se mohli snažit přispívat k toleranci a pluralitě.
Mezi těmito svědectvími je i výpověď bývalého starosty malého městečka Hernani, které se stalo obětí "terorismu nízké intenzity", kdy jej pronásledovali a zastrašovali radikálové blízcí ETA.
"Moje zkušenosti starosty byly velmi trpké," uvádí. Vítá snahy o zachování památky obětí, ale zdůrazňuje nezbytnost připomínat i "mnohotvárnost utrpení", které ETA způsobila.
"Proti terorismu ETA chtěla socialistická vláda Felipa Gonzáleze nasadit státní terorismus reprezentovaný GAL a to vedlo k civilním obětem," vysvětluje. Také bezpečnostní síly proti ozbrojené skupině a jejímu politickému vedení někdy postupovaly nepřiměřeně, dodává.
Pacifistické sdružení Lokarri (baskicky pouto) usiluje rovněž o to, aby usmíření pomohlo jednoho dne baskické společnosti překonat tento konflikt.
Její koordinátor Paul Rios je však pobouřen tím, že se při oficiálních vzpomínkových akcích rozlišuje mezi oběťmi ETA, které se dávají do jakési první kategorie, a oběťmi GAL nebo bezpečnostních sil, jež se řadí do druhé kategorie.
Na druhé straně sdružení obětí ETA vystupují proti usmíření, které by zavazovalo všechny strany, aby přiznaly svůj podíl viny.
"Usmíření? S kým se já mám smiřovat?" namítá s naprostým nepochopením Consuelo Ordóňezová, sestra baskického konzervativního poslance, kterého ETA zabila v roce 1995.
"Naše cesta bude velmi složitá, obtížná, plná rozporů a napětí," předpovídá starosta San Sebastiánu.