Přestože se narodil na západě Německa, hrdě se hlásí k českým kořenům. Bernd Posselt je v naší republice znám především jako šéf Sudetoněmeckého krajanského sdružení a kritik Benešových dekretů. Ale také je milovník Česka a zarytý Středoevropan. "Věřím, že se dočkám dne, kdy nebudou existovat státní příslušnosti. Jen ta evropská," říká v obsáhlém rozhovoru pro aktuální vydání časopisu TÝDEN.
Někteří Češi úplně nechápou, o co jde Sudetoněmeckému krajanskému sdružení a co má proti Benešovým dekretům. Co vlastně chcete?
Sudetští Němci nemají vlastní stát, jsou rozprášeni v Německu, Rakousku, někteří žijí v České republice, jiní v Jižní nebo Severní Americe. Pokud bychom se chtěli spojit, nemůžeme se spolehnout na žádný stát. Proto se musíme sami organizovat. A to je právě Sudetoněmecký landsmanšaft. Vždyť krajanské spolky existovaly už za monarchie. Šlo o příslušníky národa, kteří nežili ve své vlasti - například Češi ve Vídni. My spojujeme všechny sudetské Němce, pokud se tak chtějí identifikovat, nikoho nenutíme. Společně pečujeme o minulost, o identitu. I v této skupině existují zcela odlišné politické názory. Někteří chtějí zachovat kulturní dědictví, dokumentovat naše dějiny a užší kontakty s Čechy. Jsme organizací, jež se v Německu nejvíce zajímá o Českou republiku. V Sudetoněmeckém landsmanšaftu je také menšina jdoucí opačným směrem - chce, abychom se s Čechy dohadovali o restitucích. Ale to je v demokracii normální, že existují rozdílné názory.
Pro Čechy je zase dodnes bolestný Mnichov 1938. Jak dnes vnímáte dohodu tehdejších mocností o podstoupení pohraničních oblastí Československa Německu?
To řeknu na rovinu. Mnichov byl katastrofou pro český národ, pro sudetské Němce, pro celou střední Evropu. Byl to Hitlerův nástroj, jak rozklížit střední Evropu, a byl to první krok ke druhé světové válce. Nešlo o žádné osvobození. Sudetští Němci se sice dostali k Německu, ale tam vládl teroristický a zabijácký režim. Mluvili jsme o tom s Bohuslavem Sobotkou, když byl v Mnichově na jednání landsmanšaftu. Já ho považuji za velmi rozumného a slušného muže a chtěl bych mu poděkovat za to, co udělal pro německo-české vztahy. Nerozumím tomu, že takový člověk může jen tak zmizet z politiky. Pro mě je významným Evropanem.
V Česku se říká, že akce vyvolává reakci. Tedy Mnichov 1938 versus Benešovy dekrety...
Všechno má nějakou předehru a také dohru. Dějiny nejsou pískoviště, kde jedno dítě vezme druhému lopatku, ono si ji pak vezme zpátky, a ještě si dají po hlavách. Přestože to tak někdy v dějinách bylo. Ale otázka je, jestli reakce vůbec musí přijít. Myslím, že vyhnání bylo následkem roku 1938, stejně jako že rok 1938 byl následkem roku 1918 a ten zase následkem roku 1848. Proto se ptám, jestli to byl nutný a oprávněný následek. A na to říkám: Ne. Hitlerovy zločiny byly příčinou mnoha chyb, jež se staly, ale neopravňovaly k takovému vyhnání. Vyhnání nebylo oprávněné trestání Hitlerových zločinů a to, co udělali komunisté v roce 1948, také nebylo oprávněné. Kdyby neexistovaly takové zločiny nacionálního socialismu a německého národa, k vyhnání nemuselo dojít. Nebylo nutné.
Měl by se tedy někdo za minulost omluvit?
Ne. Za minulost se nemáme omlouvat. Minulostí se musíme zabývat, ale je třeba se starat o to, aby se již neopakovala. Ona se totiž již nedá změnit. Žiju podle toho, že čím více zkušeností z minulosti mám, tím více mohu udělat pro budoucnost. Ano, nesmí se zapomínat, ale neměli bychom kvůli minulosti útočit.
Měli by se Češi vzdát Benešových dekretů?
Udělalo by mi velkou radost, kdyby Benešovy dekrety nebyly v českých zákonech. Takový text se neslučuje s Evropou jedenadvacátého století. Stačilo by vzít jejich texty a položit je vedle sebe s dnešními evropskými smlouvami - ty rozpory uvidíme hned. Uvítal bych, kdyby dekrety byly odstraněny, ale vím, že to potřebuje diskusi a čas. A těší mě, že Češi jsou na tuto debatu připraveni. Ocenil jsem, jak mluvil Daniel Herman před dvěma roky na akci Sudetoněmeckého landsmanšaftu, jak následně vystoupili Pavel Bělobrádek, Petr Nečas a Bohuslav Sobotka. Nemluvím o dvou národech, ale o dvou jazykových skupinách - české a německé. U obou národů totiž existují jisté tendence k rozčilování, zmatku. Toho bychom se měli zbavit. Musíme o sobě více vědět, budovat vzájemnou důvěru a jednoho dne mladí lidé na obou stranách řeknou: "Co s těmi pitomými dekrety, vždyť je nikdo nepotřebuje."
Takže žijete ve víře, že jednou přijde čas, kdy Česko Benešovy dekrety zruší?
Tím jsem si jist.
