Příprava na válku s iráckým prezidentem Saddámem Husajnem probíhala v britské armádě v řadě směrů diletantsky. Někteří vojáci vytáhli do války jen s pěti patronami, další přilétali na válčiště civilními letadly a zbraně jim zabavovali na letišti.
Mnozí důstojníci uvádějí, že vítězství při invazi do Iráku roku 2003 bylo možné také proto, že proti nim stál nepřítel „třetí třídy", který na tom byl ještě mnohem hůře. Vyplývá to z tajné zprávy britské vlády, z níž citoval britský Sunday Telegraph.
Ze zprávy vyplývá, jak neplánovitě a diletantsky musela tehdy postupovat labouristická vláda a britská armáda. Dokument obsahuje podle listu i nezkrácené rozhovory s britskými důstojníky, které nebyly určeny ke zveřejnění a z nichž vyplývá jejich rozhořčení a frustrace nad tím, co všechno vláda a ministerstvo obrany zpackaly.
„Pokud bychom narazili na tvrdého protivníka, za tyto nedostatky bychom pravděpodobně pykali," cituje Sunday Times ze zprávy.
Kritizována je nejen doba samotných bojů, ale i prvních sto dnů po svržení režimu Saddáma Husajna. I zde se objevovalo plno nedostatků. Britské plány na obnovu Iráku jsou popisovány jako bezcenné a beznadějně optimistické, vyplývá z podkladů.
Zpráva navíc nevylučuje, že britská vláda tehdy mohla lhát. Premiér Tony Blair opakovaně ujišťoval vládu a veřejnost, že Británii jde o „odzbrojení" a nikoli o „svržení" iráckého režimu. Británie prý navíc nepřipravovala vojenský úder.
Akta ovšem podle Telegraphu ukazují, že to tak docela nesouhlasí. Plány londýnského kabinetu na invazi a svržení Saddáma začaly v únoru 2002.
Aby informace o tom nepronikly do parlamentu, zabývala se plány invaze jen velmi úzká skupina osob. Výsledkem byl překotně zpracovaný plán, v němž vázla koordinace a který nenechával dost času na vyzbrojení vojáků. Jednotky tak byly vystaveny „významnému riziku".
Nedostatky ve výzbroji a výstroji jsou popisovány jako dramatické. Někteří vojáci vytáhli do boje jen s pěti kusy munice. Jiní byli přepravováni do válečné oblasti civilními leteckými společnostmi a svou výzbroj si museli vézt v příručním zavazadle. V řadě případů jim bezpečnostní orgány na letištích zbraně zabavily.
Skupina, která měla plánovat válku, byly sestavena až tři týdny před jejím začátkem.
Důstojníci hlásili, že spojovací prostředky měly tendenci přestat fungovat o poledním žáru. Jeden z nich popisoval situaci v zásobování jako absolutně k uzoufání: "Vím s absolutní jistotou, že jsme uprostřed pouště měli kontejner s lyžemi."
Plány neobsahovaly například detaily pro případ, že by britské jednotky vstoupily do hlavního města Bagdádu. Nastal tak chaos, který mohly využít nepřátelští bojovníci.
Bylo to trochu jako za koloniální éry kolem roku 1750, kdy armáda musela dělat všechno sama, líčil realitu roku 2003 jeden důstojník.
Londýn poslal v roce 2003 do Iráku na pomoc Američanům jako jejich hlavní spojenec 45 tisíc mužů. Británie měla začátkem letošního roku v Iráku ještě asi čtyři tisíce vojáků a naprostou většinu z nich stáhla do konce července. Zbylých několik stovek mužů se ještě nějaký čas bude podílet jen na výcviku irácké armády.
Mezi štáby USA a Británie v Iráku prý bylo hluboké nepřátelství |
| Mezi vojenskými velitelstvími Britů a Američanů v Iráku panovalo hluboké nepřátelství, píše dále odvoláním na tajnou zprávu vlády bitský deník The Daily Telegraph. Podle někdejšího šéfa britských jednotek v Iráku Andrewa Stewarta byla schopnost Britů ovlivňovat americkou politiku v Iráku minimální. "Jakýkoli dialog jim je neznámý," tvrdil generál ve zprávě pro ministerstvo obrany. "Přes náš takzvaný zvláštní vztah (s USA) musím přiznat, že s námi (Američané) zacházejí stejně jak s Portugalci," řekl také například šéf zaměstnanců britské armády plukovník J. K. Tanner. Američany podle listu označil za "skupinu marťanů". Deník tyto výroky zveřejnil den před zahájením prvních veřejných slyšení v rámci dlouho očekávaného vyšetřování britského podílu na kontroverzní válce v Iráku, při které zahynulo nejméně 179 britských vojáků. -ČTK- |
Foto: Profimedia a britská armáda
