Dvacet let poté, co komunistický režim v Bulharsku rozpoutal oficiální kampaň pronásledování muslimské menšiny, se Mustafa Džumer obává, že šířící se xenofobie by mohla vrátit tento přízrak zpět. Džumer protestoval na jaře 1989 proti snaze násilím donutit muslimy přijmout bulharská jména hladovkou.
Nyní se podle něho v zemi znovu rozmáhá protimuslimská rétorika, která podněcuje etnickou nenávist a otevírá staré rány.
"Všichni se moc bojíme," řekl pětašedesátiletý filosof a bývalý učitel. "Lidé se bojí silně pravicových stran, které chtějí, aby v Bulharsku žilo jen jedno etnikum."
Muslimové se podílejí na 7,6 milionovém obyvatelstvu dvanácti procenty, zbytek se hlásí k pravoslaví. Balkánská země si vysloužila po skončení studené války pochvalu za to, že se dokázala vyhnout etnickým konfliktům na rozdíl od sousední bývalé Jugoslávie.
Bulharsko je jedinou členskou zemí Evropské unie, kde muslimové nejsou imigranty. Většina jsou potomci etnických Turků, kteří přišli do země už za pětisetleté osmanské vlády; ta skončila v roce 1878.
„Jednoho dne by si nás podrobili"
Rostoucí popularita ultranacionalistické strany Útok a přitvrzující se postoje dalších pravicových politiků vůči muslimům před červencovými parlamentními volbami ale prozrazují krach bulharského modelu.
Strana Útok sice zřejmě nebude součástí příští vlády, ale pomohla udávat tón předvolební kampani.
Etničtí Turkové a Pomáci (Slovani, kteří za osmanské vlády přešli na islám) jsou šokováni a zděšeni obviněním, že se snaží vytvořit autonomní enklávy a že některé jejich obce jsou hnízdy radikálního islámu.
"Kdybychom jen seděli a jako bulharští vlastenci nic nedělali, jednoho dne by si nás podrobili. Připojili by si celé regiony," řekl předák Útoku Volen Siderov na předvolebním shromáždění.
V minulých dvou třech letech bylo zaznamenáno přes sto incidentů, kdy byly vydrancovány mešity a další muslimské budovy. Dívky mají v některých školách a univerzitách zakázáno nosit tradiční muslimské šátky.
Někteří muslimové se bojí ztráty občanských práv, která získali v minulých dvou desetiletích, a možného opakování represí z 80. let, pokud by nacionalisté po volbách 5. července vstoupili do koaliční vlády.
Ateismus versus islám
Komentátoři tvrdí, že nárůstu nacionalismu napomáhá volební apatie spolu s nespokojeností s nízkou životní úrovní, vysokou mírou korupce a organizovaného zločinu.
Proces násilné asimilace muslimů, který zahájil bývalý komunistický diktátor Todor Živkov, kulminoval kampaní za změnu jmen a exodem 300 tisíc Turků do sousedního Turecka v roce 1989. Podle různých odhadů bylo zabito 500 a 1500 lidí, kteří se v letech 1984 až 1989 vzepřeli násilné asimilaci, a tisíce dalších šly do pracovních táborů. Represe vedla Turky k bombovým útokům, při nichž zahynula spousta lidí.
"Tyto rány by se vyléčily, kdyby je někteří lidé neustále nepodněcovali," řekl devětačtyřicetiletý Fikri Gulistan, zubař v Momčilogradu, kde se běžně hovoří turecky.
Náboženští činitelé varují, že muslimská menšina by se mohla stát kořistí zahraničních islámských skupin pokoušejících se je radikalizovat. "Pokud nás budou neustále obviňovat, že jsme teroristé a že ohrožujeme bezpečnost této země, nevíme, jestli část této společnosti tomu nezačne jednoho dne věřit," řekl poradce hlavního muftího bulharských muslimů Husajn Hafazov.
Někteří analytici nicméně soudí, že dlouhá tradice dobrých sousedských vztahů a předchozích 45 let oficiálního komunistického ateismu vytvořily těžké podmínky pro to, aby fundamentalistický islám získal půdu v Bulharsku.
Foto: Reuters, ČTK/AP
