Když 26. září 1971 hrstka nadšenců obsadila nedaleko centra Kodaně opuštěná bývalá kasárna a vyhlásila tam svobodný stát "lásky a míru", nikdo netušil, že vydrží 40 let. A stalo se. Přestože se Christianii, jak "květinové děti" tuto svou komunitu nazvaly, téměř každá z dánských vlád snažila zrušit.
Zlom v letitém sporu o 34 hektarů obývaných asi tisícovkou svérázných obyvatel nastal až letos na jaře, kdy se místní zavázali tuto čtvrť od státu koupit.
"Opouštíte území se zákony Evropské unie," hlásá cedule u vchodu do Christianie, kam každoročně zavítá na milion hostů - ať už zvědavých turistů, pravidelných návštěvníků tamních podniků a kulturních akcí nebo konzumentů lehkých drog, jež se tam dají snadno získat. Na rozdíl ovšem od drog tvrdých, které sama komunita ve svých pravidlech zakazuje.
"Christiania je zelené město bez aut se stezkami a velkými vodními plochami," píše se v turistickém průvodci, který komunita prodává a jenž visí i na jejích internetových stránkách. Kromě kaváren, restaurací, hudebních klubů či galerií lze v Christianii navštívit též různé dílny, třeba kovářskou, tesařskou či na výrobu speciálních kol. Do čtvrti se totiž smí jen na kole či pěšky. Komunita provozuje i rozhlasové a "televizní" vysílání, má svou vlajku (tři žlutá kola na rudém pozadí) i měnu, platit lze ale také dánskou korunou.
Jedním z původních cílů této alternativní komunity byla i soběstačnost, takže ve čtvrti kromě všelijakých řemeslných dílen nechybí například pekárna, prádelna, recyklovací stanice, škola, školka, kadeřník, lázně či buddhistická stúpa. Nicméně za některé služby obyvatelé platí, vedle poplatků za energii a vodu, platí mimo jiné za pět školských institucí, zdravotní středisko, údržbu zeleně, odvoz odpadu či poštovní služby.
"Emigrujte autobusem číslo 8"
Původně byla Christiania vlastně squat, kam lákal místní časopis článkem s titulkem "Emigrujte autobusem číslo 8". Postupně ale svobodomyslné společenství zavádělo pravidla, z nichž základní zní: Žádné násilí, zbraně ani výbušniny, žádné tvrdé drogy, žádné rockerské symboly, žádné kradené zboží. Zakázán je též obchod s nemovitostmi či příbytky. Pravidla soužití, ale také přijetí nových členů schvaluje shromáždění, jehož se může účastnit kdokoli ze stálých obyvatel.
A jelikož obyvatelé Christianie postupně učinili několik vstřícných kroků vůči městu, například koncem 70. let zakázali tvrdé drogy a narkomany poslali do léčeben, začali platit daně a poplatky, uznaly úřady v roce 1981 Christianii jako "sociální experiment" a s občasnými zásahy policie ji tolerovaly.
Zlom nastal v roce 2004, kdy vláda přitvrdila a rozhodla komunitu zrušit a kdy policie provedla v Christianii rozsáhlou razii kvůli drogám. Záměr enklávu na lukrativních pozemcích zlikvidovat (a vybudovat tam budovy s luxusními byty) tehdy vyvolal protesty nejen jejích obyvatel, ale i řady opozičních politiků a umělců. Nakonec byl tedy přijat návrh umožňující vznik nadace, jež by se stala vlastníkem území.
Letos v únoru Nejvyšší dánský soud definitivně potvrdil, že obyvatelé Christianie desítkami let obývání území na něj nezískali právo. V červnu pak obyvatelé Christianie podepsali smlouvu s ministerstvem obrany, dosud formálním vlastníkem pozemků, podle níž mohou ve čtvrti dále bydlet, pokud prostřednictvím fondů za nemovitosti zaplatí 76,2 milionu dánských korun (asi 246 milionů korun) a splní nařízení stavebního úřadu týkající se některých dostaveb nesplňujících bezpečnostní normy.
