Za svého života se nacistický vůdce Adolf Hitler (1889 až 1945) stal čestným občanem tolika měst (rovněž v dnešní České republice) a bylo po něm pojmenováno tolik ulic či náměstí, že za tato vyznamenání neděkoval osobně, vlastní rukou, ale měl na to už záhy předtištěné faksimile. Vůdce se těšil z občanství zhruba čtyř tisíc měst. Nyní mu je odebrala další dvě.
Je 68 let po druhé světové válce, ale postava Hitlera je v mnoha směrech stále živá. Týká se to i čestných občanství, jež mu v letech 1932 až 1945 udělovaly obce ležící v německé říši a na jí anektovaných, dobytých územích.
Čerstvě rodáka z rakouského Braunau zapudili coby čestného občana v Goslaru a Stavenhagenu.
Obě města leží na území bývalé NDR, první v pohoří Harz, druhé u meklenburských jezer.
Mnohá města se fýrera ve svých dokumentech zbavila hned po válce, jiná po desítkách let a některá ho mají papírově za čestného občana i nadále.
A řada měst už dnes ani neví, že jejich radnice něco takového kdysi dávno, za vlády nacistů, učinily.
Opakovaně se na to přišlo náhodou, při zkoumání starých dokumentů. Ve Stavenhagenu to nedávno zjistila šéfka tamního muzea. Vedení měst, která nad Hitlerovým občanstvím více či méně mávla rukou, argumentují hlavně tím, že čestné občanství zaniká smrtí svého nositele a že považují korigování dějin tímto způsobem za zbytečné a sporné.
Co se stalo, nedá se už odestát.
Na vymazání Hitlerova jména tlačili a tlačí na příslušných radnicích (vedle médií) především zástupci levé a středolevé části politického spektra.
Tak tomu bylo i tento týden v úterý v Goslaru, kde k tomuto kroku vybídla své kolegy Levice (Die Linke.). Její návrh nakonec podpořilo všech 40 radních.
Jako vůbec první z německých měst vyznamenal Hitlera nejspíše Coburg, stalo se tak na nátlak tamní nacistické frakce NSDAP už 26. února 1932 (tehdy dostal Hitler i německé státní občanství), tedy zhruba rok předtím, než oceněný převzal v říši moc.
Říšským kancléřem se stal až 30. ledna 1932.
Goslarští se s občanstvím trochu opozdili, udělili ho Hitlerovi až 22. února 1934. Mnozí jiní si u vůdce šplhli tímto způsobem dříve. Jakousi opožděnost v této věci předvedl Goslar i po válce - mrtvého fýrera strčil zprvu ad acta. A k odebrání občanství se rozhoupal až teď.
Po válce vládla v tomto směru nejasná situace. Vítězná spojenecká rada vydala dekret, který nařizoval zbavení čestných občanství těch, jež odsoudili jako nacistické válečné zločince. Co ale s Hitlerem? Ten byl sice bez diskuzí zločincem největším, ale tribunálu a oprátce unikl sebevraždou ve svém berlínském bunkru.
Mezi obcemi ve Spolkové republice neexistuje dodnes v tomto směru jednotný konsensus. Podle obecního řádu v Bavorech, a nejen tam, vyhasíná udělené občanství okamžikem smrti jeho nositele. Jak se ale opakovaně argumentovalo, v tomto ohledu neuškodí vůdce "pohřbít" dvakrát.
Až kuriózně se v tomto duchu zachovalo třeba východofríské městečko Esens, které sice ve svých dokumentech žádný doklad o svém "čestném" spojení s Hitlerem nenašlo, ale protože se o něm zmiňuje jeden objevený novinový článeček z roku 1933, obec se s Hitlerem pro jistotu hlasováním rozešla.
A obecní rada v Kirchardtu si to pojistila ještě více. Ze seznamu čestných občanů vyškrtla nacistického vůdce hned tuplovaně - v letech 1978 a 2010.
Hitler však dělal a nadále dělá těžkou hlavu i obcím v dnešním Rakousku, Polsku a Česku. V minulých letech se opakovaně zmiňoval například Lanškroun, který udělil čestné občanství v říjnu 1939 jak Adolfu Hitlerovi, tak Konradu Henleinovi, jenž byl vůdcem separatistického sudetoněmeckého hnutí.
Tehdy ale byla drtivá většina obyvatel Lanškrouna německá. Zastupitelstvo města on-line deníku TÝDEN.CZ sdělilo, že se už dříve od udělení čestného občanství distancovalo, ale nechce měnit historii obce. Město Lanškroun a jeho volení zástupci se necítí být vázáni zmíněnými úkony a ani dědici těchto úkonů tehdejších představitelů Lanškrouna, které jsou odrazem minulé doby.
Po Hitlerovi byly pojmenovány i stovky ulic, náměstí, alejí, parků či mostů. Pokud jde o Česko, připomeňme třeba Hitlerovo náměstí ve Znojmu (Německy Znaim). Dnes se jmenuje Masarykovo.
