Já mám doktorát, ty máš doktorát, on, ona, ono má doktorát. Někdo má hezkou partajní knížku, strýčka, "puděro", hodně lidí má to všechno dohromady. Moderní člověk je komplexní. Nemusí být vzdělaný, ale musí mít na to razítko.
V měšťáckých kruzích tituleček patří k úspěchu. Vylepovat, plakátovat, titulovat. Pro podnikání v politice to je velevýznamná roztomilost, body navíc. Nóbl.
Ze 450 členů ruské dumy má 218 poslanců doktorský titul. Asi to je rekord a neptejme se, za co ho dostali. Prostě ho mají - včetně ruského vůdce Vladimíra Putina. Jistí američtí ekonomové se pozastavovali nad tím, že jejich práce má tolik podobného s pozdější Putinovou.
K takovým nicotnostem se Rus číslo jedna vyjadřovat nemusí. V té době už byl vysoké zvíře v Kremlu v kanceláři Borise Jelcina. Po práci, v noci při svíčce, smolil svou doktorskou práci, a teď mu závidí.
Jinde mají sice podobný přístup, ale trochu jiné zvyklosti. Uplynulý týden byl nářezem pro profesory a jejich politdítka v Německu. Ve středu konstatovala komise bayreuthské univerzity, že Karl-Theodor, svobodný pán z Guttenbergů ve své disertační práci opisoval záměrně. Guttenberg, naděje německých konzervativců, manžel pravnučky kancléře Bismarcka, odešel z křesla ministra obrany před dvěma měsíci a také se zřekl titulu. Má kromě toho na krku stovku žalob za porušení autorských práv od lidí, od nichž opsal dlouhé pasáže, aniž jejich autorství zmínil.
Téhož dne oznámila místopředsedkyně Evropského parlamentu (jedna ze čtrnácti) a předsedkyně frakce německých Svobodných demokratů (FDP) ve Štrasburku Silvana Koch-Mehrinová, že odstupuje ze svých funkcí, poslankyní že ovšem zůstane. Obvinění, že do své rigorózní práce vložila dlouhé pasáže dokonce z příruček, aniž je citovala, byla už velmi vážná. Heidelberská univerzita zatím k závěru nedospěla, ale od zničujícího bayreuthského se lišit asi nebude.
Ve stejnou dobu odebrala kostnická univerzita doktorský titul právničce Veronice Saßové, dceři byvšího bavorského premiéra Edmunda Stoibera a jeho manželky Karin, narozené na Bochově. Akademici dospěli k závěru, že v její práci je tolik plagiátů, že není slušné, aby si vytoužená písmenka u jména dále zasluhovala. Bez odkazu zahrnula Saßová i pasáže z Wikipedie a tisková sdělení různých institucí.
Podstatné na německých skandálech asi není to, že lidská touha vyvyšovat se vede často k ostudě. Co je horší, je skóre akademického světa, které podobné věci připouští a je spolupachatelem. Nemusejí v tom být peníze, ale mnohdy profesory vystraší moment, že by někdo rušil jejich akademický klid ulity světa ctihodných státních zaměstnanců, kdyby řekli "ne".
"Tak mu to dáme, bude od něj klid. Také nevíme, kdy se ten člověk bude hodit; vypadá tak šikovně, nebudeme v tom šťourat," říkají si professores - a tak se rodí doctores. Útěchou jim může být stará, velmi neakademická moudrost: "Vůl zůstane volem, i kdyby na univerzitě studoval."
