Británie odchází z EU. Tak rozhodlo referendum, které se uskutečnilo před více jak devíti měsíci. Pokud vše půjde podle plánu, k brexitu by mělo oficiálně dojít na jaře v roce 2019. Británie opouští evropské společenství po více jak 40 letech a pro unii to znamená velkou díru v hospodářství a řadu komplikací. Informaci uvedl web The Telegraph.
Evropská unie odchodem Velké Británie ztrácí ekonomicky silného společníka a člena Rady bezpečnosti v OSN. Nyní bude hodně záležet na vztazích, které si Británie a Evropa po odchodu nastaví. Toho si je vědoma také premiérka Theresa Mayová, která naznačila, že chce diplomaticky poukázat na to, že Británie disponuje armádou, která dokáže zemi udržet v bezpečí před sousedními státy.
Jaké důsledky bude mít brexit pro Evropskou unii? Nejpalčivější otázkou je právě již zmíněná ztráta silné vojenské podpory. Zatím se členové unie nedokážou shodnout na tom, jak bude po odchodu Británie vypadat obranná politika.
V roce 2015 předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker uvedl, že EU potřebuje společnou armádu, kterou by okolí "bralo vážně". Tehdy proti tomuto názoru vystoupila Británie, která nesouhlasila. Nyní však po odchodu Británie z EU je možné, že se tento návrh bude znovu řešit, neboť s ním souhlasily země jako Itálie, Francie, Německo, Maďarsko, Finsko a Česká republika.
Další velký otazník se vznáší nad financemi. Je jasné, že Velká Británie způsobí odchodem z EU velkou trhlinu v hospodářství a ve finanční politice, přesněji řečeno trhlinu o velikosti 10 miliard eur ročně. A to je částka, která by mohla soudržnost EU podkopat.
Bohaté země protestují
Ekonomicky zdatné země, jako jsou například Německo, Francie a Nizozemsko, se již vzpírají při představě, že by platily více peněz chudším státům, které se k EU připojily po roce 2004.
Rovněž se spekuluje nad dalšími odchody z unie. I přesto, že roste počet zemí, které jsou vůči EU skeptické, je podle dosavadních průzkumů tato možnost nepravděpodobná.
Mezi nespokojené členy se aktuálně řadí například Nizozemsko, Polsko, Francie a Itálie. V těchto zemích, zejména v Itálii a Nizozemsku, je totiž zvýšená poptávka po referendu kvůli tamní hospodářské situaci - málo pracovních míst, vidina lepší ekonomické budoucnosti. Průzkumy však ukazují, že voliči z EU vystoupit nechtějí.
Británie ke svému odchodu jako první použije článek 50 Lisabonské smlouvy. Ta popisuje postup pro případ, že některá členská země bude mít zájem unii opustit. Podle článku země, která nebude chtít setrvat v EU, musí oznámit svůj záměr Evropské radě. EU pak uzavře s touto zemí dohodu o podmínkách vystoupení a společně projednají budoucí vztahy. Článek 50 je součástí Lisabonské smlouvy od roku 2009.
