Hlasité odmítnutí Itálie přijmout loď Aquarius s více než 600 migranty na palubě nevzbudilo v ostatních evropských zemích vlnu protestů. Dokládá to, že ta nejtvrdší rétorika ohledně imigrace si v Evropě úspěšně razí cestu, napsala agentura AFP.
Francouzský prezident Emmanuel Macron označil Itálii za nezodpovědnou, ale zůstal v tom sám. Zdá se, že pokud jde o migrační krizi, je ochrana vnějších hranic Evropské unie jediným bodem, na němž se členské státy po letech sporů shodnou.
Naproti tomu italskou vládu podpořily Maďarsko a Slovensko. Evropská komise si však dala dobrý pozor, aby na někoho neukázala prstem, a spokojila se s výzvami k solidaritě mezi členskými státy a k humánnímu postoji vůči migrantům, které je třeba zachránit na moři.
To, že Itálie neumožnila lodi Aquarius zakotvit, je radikální rozhodnutí, uvedl vědec z Nanteské univerzity Yves Pascouau. Připomněl, že v roce 2013, kdy také zaznívaly výzvy k solidaritě, se Itálie zachovala přesně naopak než teď a spustila humanitární operaci Mare Nostrum.
"Změna na italské politické scéně odráží změnu, kterou lze pozorovat v evropských státech obecně," řekl Pascouau. Kauza Aquarius podle něj dokládá, že "evropská politická scéna se pomalu mění a navrch získávají restriktivní a tvrdé postoje" hlásající uzavření hranic.
Takové názory dlouhodobě zastávaly země visegrádské skupiny (Maďarsko, Česká republika, Polsko, Slovensko), které se postavily proti kvótám na přerozdělování uprchlíků v horizontu dvou let, přijatým v roce 2015 během vrcholu uprchlické krize (EU registrovala 1,26 milionu žádostí o azyl). Zmíněný postoj se ale už netýká jen této úzké skupiny.
"Evropská unie byla zpočátku ostře rozdělená mezi Západ a Východ, ale to už neplatí," poznamenala Elena Sánchezová Montijanová ze španělského fóra CIDOB. Poukázala na to, jaký měla protiimigrační rétorika úspěch ve volbách v několika zemích, mimo jiné v Itálii a Rakousku, kde krajní pravice nakonec usedla ve vládě.
I německá kancléřka Angela Merkelová, která až do roku 2015 ztělesňovala politiku otevřené náruče, se dnes podle analytičky potýká v souvislosti s migrací s "vážnou vnitropolitickou krizí". Oponuje jí ministr vnitra Horst Seehofer. A s tímto německým ministrem a jeho italským protějškem chce rakouský kancléř Sebastian Kurz vytvořit "osu ochotných", tady skupinu odhodlanou bojovat proti nelegální migraci.
Rakousko, které se v červenci ujme rotujícího předsednictví EU, oznámilo, že se soustředí na vytváření všech možných opatření, která umožní "ochranu vnějších hranic". Vídeň také potvrdila, že s ostatními zeměmi, například Dánskem, pracuje na projektu, jenž Evropané až dosud odmítali - vzniku přijímacích center mimo unii, kde by úředníci třídili legitimní žadatele o azyl a ekonomické migranty, kteří by byli vraceni.
"I když počet migrantů prudce klesl, politický význam této otázky v některých zemích narostl," uvedl Stefan Lehne z nadace Carnegie Europe. Vzbuzování obav z migrace je podle něj hlavní strategií populistů, kteří v některých zemích sílí a kteří mají nejvyšší zájem na tom zachovat atmosféru nejistoty.
V tomto politickém kontextu "není možné dosáhnout jiného konsensu než říct, že posílíme ostrahu vnějších hranic a (problém) případně externalizujeme," řekl Pascouau. Nic jiného už podle něj není na stole. Pascouau tím míní jednání o reformě dublinského systému, který určuje, že azylem se mají zabývat vstupní země, jako Itálie nebo Řecko.
Tyto napjaté diskuse by měly vyvrcholit během summitu EU 28. a 29. června v Bruselu. Debata se ale stále točí kolem přerozdělování žadatelů o azyl v unii, což je postup, který Evropská komise navrhuje pro případ krize. "Tento návrh je ale v zásadě mrtvý," soudí Stefan Lehne. Podle něj to posiluje přesvědčení zemí, že nejlepší možností je zamezit migrantům dorazit do jejich přístavů. "A přesně tak to udělala Itálie," zavírá Yves Pascouau.
