Ve Francii bude v příštích letech postaveno kolem dvou stovek nových islámských modliteben. Už nyní jich je v provozu asi dva tisíce, vyvstává proto otázka, zda je v zemi takové množství duchovních míst potřeba. Francie sice má jednu z největších muslimských komunit v Evropě, ale pouze 20 až 30 procent z pěti milionů muslimů svou víru aktivně praktikuje, tedy chodí se pravidelně modlit.
Nové svatostánky, ať již půjde o samostatné chrámy či modlitební místnosti v rámci jiných budov, mají mít lepší vybavení a být především větší, aby mohly pojmout až stovky lidí. Několik z dvou set projektů vznikne ve velkých městech, včetně Paříže a jejího okolí, Marseille nebo Tours. Řadu starších a menších modliteben čeká s vybudováním nových a větších zánik.
Ve středu byla například slavnostně otevřena velká mešita v Créteil na předměstí Paříže pro dva tisíce věřících, a to pět let od zahájení projektu. Budova s typickou kupolí, štuky s ornamentem arabesek a skly v zelené barvě, která je barvou islámu, očekává první příliv věřících již příští týden u příležitosti největšího muslimského svátku zvaného íd al-adhá, neboli svátek oběti.
Stavba za 5,3 milionu eur (136 milionů Kč) byla vybudována na místní poměry docela rychle - trvalo to pouze polovinu z běžných deseti let. Pomohla tomu dobrá vůle radnice, která nekladla potíže kvůli povolení stavby. Místní muslimská komunita, která je v oblasti poměrně silná, se dohodla na společném projektu hlavně v otázce financování. To nebylo tak snadné vzhledem k existující řevnivosti mezi muslimy podle země původu, přičemž svou roli hrála i propast mezi generacemi.
Zákon z roku 1905 zakazuje státní instituci, což je i obecní správa, financovat náboženskou stavbu. Obecní pozemek v Créteil, na kterém mešita stojí, je tak pronajatý za 15 tisíc eur ročně. Délka pronájmu se může protáhnout až na 99 let.
Loňský precedens v Marseille ukazuje, že výstavba mešity nemusí být vždy tak snadná. Správní soud tam totiž udělal místním muslimům čáru přes rozpočet, když nařídil radnici, aby zrušila smlouvu, na jejímž základě poskytovala k výstavbě pozemek za mimořádně výhodných podmínek. Podle soudu totiž smlouva porušovala zmíněný zákon z roku 1905.
V zemi, kde byly před čtyřmi lety ve veřejných školách zakázány muslimské šátky a další nápadné náboženské symboly, což vzbudilo nespokojenost muslimů ve Francii i v zahraničí, jsou podle odborníků plány na výstavbu některých velkých chrámů značně předimenzované. Věřících se prý nenajde tolik, aby je pravidelně zaplňovali, vyjma velkých svátků. Kupole a minarety viditelné z dálky také značně ovlivňují vzhled měst, což může nemuslimům vadit.
Objevují se také obavy, aby se množící se mešity nestaly líhní islámského radikalismu nebo alespoň činnosti rozvracející autoritu státu. V současnosti je ve Francii údajně asi 1200 imámů, což je skoro o polovinu méně než počet modliteben. Muslimští duchovní vedou denní modlitby a připravují také páteční kázání. Volí si je sami věřící. Mnozí z nich proto nemají žádné zvláštní vzdělání, skoro polovina nemluví francouzsky a jen zhruba každý pátý má francouzskou státní příslušnost.
Noví imámové nebo představitelé muslimských asociací se proto mají dle vůle úřadů účastnit přednášek o soužití náboženské praxe se státním právem, aby se s ním nedostávali do konfliktu. Po absolvování šestiměsíčního kurzu každý dostane státem uznávané osvědčení. V rozvrhu figurují hodiny věnované například francouzským kulturním hodnotám, právu, vedení spolků či rétorice.
Není ale patrně šťastným řešením, že takovou službu poskytuje Katolický institut v Paříži, který formuje křesťanské duchovní. Několik islámských organizací také svoje adepty na 
přednášky odmítá přihlásit s odůvodněním, že tato církevní instituce není s to poskytnout náležité laické vzdělání.
Islámská otázka je ve Francii citlivým tématem, když dojde na excesy těch věřících, kteří si své náboženství vykládají příliš radikálně. Kromě incidentů s šátky na hlavě, kvůli nimž nepouštějí školy muslimské dívky přes brány zařízení, jsou ještě nepříjemnější incidenty například s lékaři a porodníky, kterým muslimští manželé brání vyšetřit jejich ženy. Došlo i na fyzické napadení, které se řeší soudní cestou.
Islámský radikalismus je ve Francii v současnosti diagnostikován spíše ve věznicích - francouzská vězeňská správa uvádí, že celkem jsou mezi vězni asi čtyři stovky muslimských aktivistů, přičemž asi osm desítek z nich bylo odsouzeno za teroristické činy.
Foto: Profimedia
