Paul A. Levine
Historik: Za holocaust může lidská podstata

V den sedmdesátého výročí osvobození největšího koncentračního a vyhlazovacího tábora Osvětim vzpomíná svět na zločiny páchané nacistickým režimem a schvalované podporou i pasivitou milionů lidí. O podstatě nacismu, nesprávných výkladech historických událostí a o tom, proč by se měl ruský prezident Vladimir Putin zúčastnit připomenutí osvobození, mluvil s TÝDNEM historik specializující se na holocaust Paul A. Levine.

V posledních dnech a týdnech se v médiích setkáváme s bizarními interpretacemi historických skutečností týkajících se vyhlazovacího tábora Osvětim. Například polský ministr zahraničí uvedl, že Osvětim byla ve skutečnosti osvobozena Ukrajinci (odvozeno od ukrajinského frontu Rudé armády). V českém tisku se objevila úvaha, že osvětimský tábor Rudá armáda vůbec neosvobodila, neboť když do Osvětimi sovětští vojáci dorazili, našli tábor již téměř prázdný. Otázka zní: Byl vyhlazovací tábor Osvětim osvobozen Rudou armádou?

Nikdy jsem se nesetkal s důkazy tvrdícími opak. Věřím historii, nikoli fantazii. Co se týče "ukrajinského frontu", jedná se o vojenské označení, podobně jako byl označen běloruský front. Toto tvrzení je úplná hloupost.

Předpokládám, že nebudete jako profesionální historik příznivcem alternativní historie, ale přesto: Co by se stalo, kdyby Rudá armáda prohrála válku na východní frontě? Co by se stalo s Evropou a Osvětimí?

Kdyby byl Sovětský svaz poražen nacistickým Německem, nacistické Německo by ustanovilo mnohem pevnější a stabilnější hegemonii na většině území kontinentální Evropy a zcela by změnilo dějiny v každém ohledu. A to nikoli příznivým způsobem.



Jaké je dědictví a význam Osvětimi pro nás dnes?

Navždy budeme žít ve stínu Osvětimi. Je to metafora, symbol absolutního lidského zla, místo náboženské, etnické a národní paměti, místo kolektivní paměti. Osvětim je jedna z nejúčinnějších obecně přijímaných metafor. Podívejme se, co se stalo s charismatickým vůdcem sociálního hnutí Pegida, který sám sebe vyfotografoval jako Hitlera. I takové rasistické hnutí jako Pegida jej vypudilo.

Platí v mysli většiny lidí, že Hitler rovná se Osvětim?

Ano. A proto obě metafory, oba symboly jsou nesmírně účinné a mocné a jsem si jist, že přinejmenším v naší éře Osvětim a holocaust zůstanou mezi nejsilnějšími symbolickými ideami a metaforami. A pokud se jejich sílu jakýkoli intelektuál, politik nebo pravicový extremista bude snažit bagatelizovat či zlehčovat, vždy v debatě prohraje. A tato situace bude trvat ještě řadu desetiletí.

Jak byste definoval podstatu nacistického režimu?

Rasistický, triumfalistický, křesťanský, totalitní, antidemokratický, zlý, děsivý, nežádoucí. Civilizační katastrofa v každém ohledu. Lidé nepředpověděli Osvětim jako takovou, ale předpověděli civilizační katastrofu, kterou se nacismus nakonec stal. Když se Hitler dostal k moci, i před tím, a zejména ve třicátých letech těsně před začátkem druhé světové války.

Proč křesťanský?

Protože Evropa je křesťanskou civilizací, je založena na křesťanských ideálech. Zcela zřetelně tyto ideály nebyly "udržovány v praxi" v průběhu většiny evropských dějin a nejzřetelněji během nacistické éry. Křesťanské ideály nebyly následovány.

Souhlasíte s tvrzením, že nacistický režim bylo politické náboženství?

Naprosto. Je neoddiskutovatelné, že nacismus byl politickým náboženstvím. A jak víte, křesťanské náboženství, tedy katolicismus a protestantismus, bylo přibližně v polovině 19. století nahrazeno nacionalismem jako občanským náboženstvím. Nacismus, totalitarismus, fašismus - to vše byl nacionalismus, který se zbláznil.

Byl nacistický vyhlazovací program zacílen výhradně na židovskou populaci v Evropě?

Ne, vůbec ne. Židé byli hlavním, primárním, motivujícím, ideologickým a rasovým nepřítelem. Ale nacismus měl řadu dalších rasových a politických nepřátel, na které nacisté zaměřili svou perzekuční a vyhlazovací politiku. Proč nacisté v oblasti dnešního Polska, kterou nazývali Warthegau, pozabíjeli během prvních dvou let okupace pětasedmdesát procent katolických kněží? Bylo to z praktických politických důvodů, ideologických důvodů, nebo antikatolicismu? Nikoli, důvodem byl nacionalistický rasismus, v jehož jméně nacisté chtěli vyhladit inteligenci polské společnosti. Nacistický "General Plan Ost" měl za cíl vyhladovět třicet milionů Slovanů na východních územích.

Tento plán lze jen těžko označit za méně rasistický než holocaust jako takový. Německá administrativa však jej, díky Bohu, nestihla zrealizovat. Nicméně pokud dnes kdokoli následuje nacistický pohled na svět (Weltanschauung, pozn. red.), je rasistou, který se snaží prostřednictvím násilné moci vyloučit práva druhých. Tyto definice jsou flexibilní, téměř vždy zaměnitelné, strategické a taktické. Hnutí určuje, kdo patří k národnímu společenství (Volksgemeinschaft, pozn. red.), a kdo ne.

Byl holocaust spáchán pouze německými nacisty?

Samozřejmě ne. Nacistická strana měla pomoc německého státního aparátu, a když se tento státní aparát rozšířil do vojensky okupovaných území Evropy, nalezl dostatek podpory. Řada křesťanských Evropanů přivítala příležitost zbavit se židovského obyvatelstva. Německé cíle nalezly vřelou podporu spolupracovníků a kolaborantů po celé Evropě, od Osla po Budapešť, od Vichy ve Francii až po Tallin v Estonsku.

Kdo je tedy zodpovědný za holocaust?

Lidská podstata. Neexistuje jediné a jednoznačné vysvětlení. Ve skutečnosti se jedná o mimořádně složitou otázku, která je zároveň velkou pedagogickou výzvou. Téma příčin holocaustu a dalších genocid je velmi komplikované, ale pokud je patřičně vyučováno, je zároveň velmi snadné získat pozornost posluchačů.

Souhlasíte s názorem, že není žádný důvod zvát Vladimira Putina do Osvětimi u příležitosti připomenutí sedmdesáti let od osvobození tábora?

Ne. Sovětský svaz je zodpovědný za porážku nacistického Německa mnohem více než západní spojenci. A pokud vím, Polsko bylo osvobozeno Rudou armádou. Putin, jakkoli problematická osobnost - a podle všeho nikterak antisemitský politik - by v Osvětimi zcela určitě neměl chybět.

Autorem rozhovoru je Šimon Krbec, který působí na katedře religionistiky Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy v Praze.