Nový Amsterdam
Huličské kluby lákají do Barcelony davy drogových turistů

Všechno, co je třeba udělat, je připojit se na internet a zadat do vyhledávače heslo "marijuana Barcelona". Vyskočí na vás stránky v angličtině, které vám poradí, kde ve městě seženete nejlepší "hulení". V hlavním městě Katalánska existují asi dvě stovky klubů, které svým členům marihuanu poskytují. Vstoupit do nich může skoro každý, včetně turistů.

Barcelona má našlápnuto k tomu, aby se stala novým Amsterdamem. Do města míří v poslední době stále víc lidí právě proto, aby si lehkou drogu pohodlně pořídili.

Kluby teoreticky umožňují členství všem dospělým osobám. Stačí zadat své kontaktní údaje, disponovat platným občanským průkazem a zaplatit členský poplatek (20 eur ročně). Na webu lze zjistit i to, kde mají jaké odrůdy a za jakou cenu.

"Nenakupujte od pouličních dealerů, dostanete špatný produkt, který je předražený a ilegální. Přijďte do soukromého klubu a dejte si trávu v přátelském prostředí s posezením, plným barem, LED televizí a Playstationem 3," láká webová stránka weedinbarcelona.com. Také na ní zjistíte, že odrůda AK47 stojí devět eur za gram a třeba Silver Haze deset.

Kluby jsou provozovány jako nevýdělečné spolky platící daně. Konzumace drog a jejich držení za tímto účelem není ve Španělsku proti zákonu. Neexistují nicméně jasná pravidla. V zásadě platí, že v soukromí si každý může dělat, co chce. Zakázaný je pouze prodej.

Kořeny současných spolků sahají do devadesátých let. Federace CatFAC, která je v Katalánsku sdružuje, se (pro někoho možná paradoxně) snaží, aby vláda jejich počínání jasněji regulovala. Kvůli nejasnosti legislativy totiž provozovatelům klubů hrozí postih kvůli pěstování či transportu drogy.

Další problém představují "neslušné" kluby, které se stále více objevují v poslední době a jež se snaží na systému přiživit. Jak píše deník El País, minulý týden například zadržela Mossos d'Esquadra (katalánská policie) tři osoby, které sháněly členy do svého "klubu" na ulici. Právě tyto živly povzbuzují drogovou turistiku.

Zavedené kluby však jen tak někoho nepřijmou. Nebo to alespoň tvrdí. "Kromě toho, že se požaduje doporučení od již existujícího člena, čekáme týden, než přihlášku potvrdíme, abychom drogové turistice bránili," říká mluvčí federace Albert Tió.

Další zastřešující organizace FEDCAC odhaduje počet členů klubů na 165 tisíc, z nichž 60 tisíc jsou pravidelní konzumenti, kteří za marihuanu utratí 50 až 100 eur měsíčně. Kluby, které by měly být nevýdělečné, tak mají slušné zisky.

Úřady si jsou této skutečnosti vědomy. To, že by si na provozovatele klubů došláply, ale neplánují. Postoj ministerstva vnitra je takový, že omezení této formy přístupu ke konopí by jen povzbudilo nelegální trh. Podobný přístup ostatně mají i v švýcarských městech, kde se španělským systémem inspirovali.

Katalánské ministerstvo zdravotnictví loni sice vypracovalo návrh zákona, který by stanovil pravidla pro členství v klubech, množství nabízeného konopí a podobně, ale v praxi se dosud nic nestalo. V samotné Barceloně pak s existencí klubů sami příliš dělat nemohou. Radnice se nicméně z nějakého důvodu pokouší o to, aby tyto podniky nesídlily poblíž škol.