Když se anglický král Jindřich VIII. v roce 1535 vypravil na čtyřměsíční návštěvu země společně s dalšími sedmi sty dvořany, nešlo jen o to, aby si u poddaných upevnil moc, respekt a loajalitu. Nešlo ani tolik o rozmařilé utrácení velkého bohatství, ale o útěk z královského dvora Hampton Court, které se mezitím muselo uklidit a vyčistit od nahromaděného lidského i zvířecího odpadu. Na problematiku tehdejší hygieny se blíže podíval server history.com.
V Hampton Court žilo za vlády Jindřicha až kolem tisícovky lidí, což bylo na tehdejší dobu vysoké číslo. Pravidelné výlety z Hampton Court do dalších zhruba 60 paláců byly tedy kvůli hygienickým pořádkům nutností. Mimo to i zemědělská půda a hospodářská zvířata potřebovaly čas na regeneraci.
Stačilo pár dní, a silně osídlený královský dvůr už zapáchal zvířecím a lidským odpadem, močí, neumytými lidmi nebo i spáleninami ze špatně uvařeného jídla. Královské dvory nejen v Anglii, ale třeba i ve Francii byly ve středověku a novověku kvůli silné koncentraci obyvatel na jednom místě více znečištěné než obyčejné rodinné domky.
Největším problémem byl nedostatek možností, jak se lidské moči a výkalů zbavit. V té době zkrátka spolehlivá odpadní kanalizace neexistovala. "Někteří dvořané se neobtěžovali hledat nočník a svou veškerou potřebu prostě vykonali na schodišti, na chodbě nebo v krbu," řekla Eleanor Hermanová, autorka knihy The Royal Art of Poison, v níž píše o špatné hygieně v královských palácích.
Jindřich konkrétně patřil k těm panovníkům, kteří silně dbali na hygienu. "Proti špíně, prachu a zápachu vedl neustálý boj. Špína ale byla nevyhnutelná, když žilo tolik lidí na jednom místě, což bylo tehdy docela neobvyklé. Král spal na posteli obložené kožešinami, aby držel škůdce pryč," poznamenala Alison Weirová, historička specializující se na Tudorovce.
Slavný panovník, který nechal popravit dvě ze svých šesti manželek, zavedl mnoho pravidel, jež měla pomoci k čistějšímu prostředí. Služebníci a dvořané je ale příliš nedodržovali. Svým kuchařům dokonce nařídil, aby nevařili "nazí nebo v odporných, zašpiněných oděvech a neleželi nebo nespali v kuchyni na zemi u ohně".
Ludvík XIV. se koupal dvakrát v životě
Dnes je to nechutné, tehdy to však bylo považováno za hygienické: sluhové byli naváděni k tomu, aby močili do nádob. Močí se pak následně čistily podlahy. Ve skutečnosti se ale pochopitelně nikdy kýžený efekt nedostavil, a tak se přešlo k maskování. Podlahy byly pokryté sladkými vůněmi, které měly přebít nepříjemný zápach.
Celkovému zápachu na královských dvorech nepomohlo ani obecné přesvědčení, že koupele jsou nezdravé. V případě Jindřicha tomu tak nebylo (koupal se často a každý den si měnil tílka), jeho chování ovšem bylo v tomhle ohledu královskou raritou. "Ludvík XIV. se koupal dvakrát v životě stejně jako královna Isabela Kastilská. Marie Antoinetta měla koupel jednou do měsíce," tvrdí Hermanová.
Velkolepé Versailles se sice na první pohled tvářilo jako královské pozlátko, hygiena tam ale byla na mizivé úrovni. Ženy byly zvyklé, že jen povytáhly sukni a vymočily se tam, kde zrovna stály. Muži zase pravidelně močili z balustrád uprostřed královské kaple. Tehdejší situaci podtrhuje historka, s níž přišel autor knihy Versailles: A Biography of a Palace Tony Spawforth. Ten tvrdí, že Marii Antoinettě se přihodila opravdu nepěkná nehoda: shora z okna na ni někdo vylil lidské výměšky, když se zrovna procházela po vnitřním nádvoří.