Jak německé státní školy vyučují islám

Německo zavádí do státních škol výuku islámu v němčině. Autoři projektu si slibují, že v potomcích přistěhovalců vypěstují vědomí muslimské a současně německé identity. Největším problémem projektu zůstává, že neexistuje uznávaný ústřední orgán, který by německé muslimy reprezentoval a byl při pokusu postavit islám na roveň ostatním náboženstvím partnerem státu.

Že je náboženství součástí učebních osnov, určuje německá ústava. Ustanovení je reakcí na krutosti nacistické éry. Jeho cílem bylo vštípit mladým lidem základy etiky a vědomí identity. Římští katolíci i protestanti tedy náboženství učí - za státní peníze - po desetiletí, Židům bylo toto právo přiznáno v roce 2003, v současnosti se rozjíždí projekt zavádění výuky islámu.

Někteří pozorovatelé tvrdí, že školní lekce islámu pomohou muslimům, jichž je v německé populaci šest procent, lépe skloubit jejich náboženství s německou identitou. Pilotní projekt výuky islámu představuje poslední důkaz toho, jak se postoj Německa k rostoucí muslimské menšině mění, napsal týdeník Christian Science Monitor.

„Muslimské lekce budou pro integraci jako test lakmusovým papírkem," domnívá se Michael Kiefer, spoluautor projektu. „Muslimové se mohou přesvědčit, že dostávají totéž, co jiná náboženství. To na ně bude mít mimořádně pozitivní symbolický dopad," doufá.

Kdo bude učit? Kdo ručí za to, co se bude učit?

Náboženství dosud přednášeli učitelé jmenovaní církví nebo synagogou, kteří získali certifikát ministerstva školství. Lekce náboženství nejsou povinné.

Jednou z překážek zavedení islámu mezi vyučovaná náboženství, tvrdí kritici projektu, je, že chybí uznávaná autorita, která by za výuku ručila a byla partnerem státu například při schvalování osnov, i dostatek kvalifikovaných přednášejících.

Muslimům ale není myšlenka vytvoření jednotného reprezentativního centra blízká. Pro německé muslimy, kteří jsou většinou sunnité, ale ostatní se štěpí na šiíty, alevity a následovníky jihoasijské sekty Ahmadija, je představa centralizované organizace nepřijatelná.

„Není jeden islám. Není jednoduché promítnout různé projevy islámské mnohotvárnosti do školních lekcí," vysvětluje Džamal Malik z katedry islámských studií na univerzitě v Erfurtu.

Kde vzít učitele

Univerzita v Osnabrücku loni v létě oznámila, že otevře první německou katedru islámské teologie, která bude mimo jiné nabízet studium pro budoucí imámy, tedy duchovní autority islámu, kteří tradičně působí jako náboženští učitelé. Studium pro ty, kteří chtějí vyučovat islám, nabízejí ještě další čtyři university, ale jen jako doplněk hlavního studijního oboru.

Vzdělávací systém zatím přesto není schopen vyhovět poptávce po několika tiscích učitelů islámu, jichž by bylo třeba, aby se všem muslimským dětem, které o to mají zájem, dostalo hodin islámu.

V otevření první katedry islámské teologie nicméně mnozí spatřují krok správným směrem. Dokud budou muslimové závislí na dovozu profesorů ze zahraničí, nelze mluvit o skutečné integraci, naznačuje Ömer Özsoy, jenž přednáší islámskou religionistiku na univerzitě ve Frankfurtu nad Mohanem, a který ovšem sám získal vzdělání v oboru islámských věd v Turecku.

Raději německy a se zárukou, než pokoutně

O tom, že je naléhavé poskytnout 900 tisícům v Německu žijících muslimských školáků státem hrazenou náboženskou výuku hovořil už bývalý ministr vnitra Wolfgang Schäuble. „Bude to pro naši společnost příkladná cesta, jak si uvědomit a překonat všechny rozdíly, před nimiž stojíme," prohlásil.

Podle studie ministerstva vnitra z minulého léta si přeje výuku islámu 80 procent německých muslimů. I mnozí z nich prý hledí na tuto možnost pragmaticky: Raději státem kontrolované náboženské kurzy v němčině, než nekontrolovatelné koránské lekce v rukou islamistických skupin. „Musíme jednou pro vždy opustit myšlenku, že islám je náboženství pro cizince," dodává Kiefer.

Nejdále pokročilo v zavádění islámské výuky Severní Porýní - Vestfálsko, kde žije třetina německých muslimů. Výuku islámu ve třídách od první po desátou tu poskytuje třinácti tisícům žáků 150 státních škol. Jsou to tři čtvrtiny celkového počtu podobných škol v Německu.

Učitel jako guru

„Žáci musí pochopit, kdo jsou, aby mohli pochopit i jiné náboženství. Čím lépe o sobě smýšlíme, tím snazší je uznat jiný způsob života..." zamýšlí se učitelka Lamya Kaddorová, která vyučuje islám na škole v hornickém městečku Glücklauf, jejímiž žáky jsou převážně malí Turci.

„Zatímco politici mluví o právním rámci, máme tu celou generaci žáků, kteří opouštějí školu, aniž by věděli, kdo jsou," dodává.

Kaddorová je oddaná muslimka syrského původu, která ale nenosí šátek, mluví německy, arabsky a turecky a snaží se podle vlastních slov vysvětlit svým žákům, že islám často nabízí více než jedinou odpověď: konzervativní a liberální. „Se mnou se děti naučí jak o víře přemýšlet nezávislým způsobem."

Podle svých nadřízených si Kaddorová získala respekt a důvěru svých žáků. Vidí v ní někoho, s kým se mohou identifikovat a chodí za ní pro radu v otázkách, jejichž existenci by se často báli před vlastními rodiči byť jen připustit. Zejména děvčata, jež jsou v západním světě mnohdy vystavována trvalému a neúměrnému tlaku svých konzervativních muslimských příbuzných. Právě nejrůznější otázky dětí, v nichž se odrážel nelad mezi konzervativní muslimskou výchovou a relativně liberálním evropským okolím, ji přesvědčily, že lekce islámu jsou nezbytné.

Foto: Profimedia, pressebox.de