Bojovat, nebo utéct? Mladý řecký pár se během procházky po centrálním athénském náměstí Syntagma na chvíli posadil na sluncem rozpálenou lavičku. Maria Papanajotakisová a Aristotelis Skalizos tu nahlas začali přemýšlet o své budoucnosti. Stojí před stejným rozhodnutím jako mnoho jejich vrstevníků, konstatoval server CNN. Zůstanou v těžce zadlužené vlasti s vysokou nezaměstnaností, nebo odejdou za prací do zahraničí?
Jsou spolu už dva a půl roku. Oba patří ke generaci Řeků, kteří vyrostli v novodobé demokracii.
Zažili také období vzmachu: Řecko přijalo v roce 2001 euro, v roce 2004 hostilo olympijské hry, to vše jeho obyvatele naplňovalo hrdostí.
Pak ovšem přišel zlomový rok 2009, kdy země přiznala, že nemá svůj deficit pod kontrolou - a dosavadní přelud finanční jistoty se rozplynul.
Čtyřiatřicetiletá Maria a pětadvacetiletý Aristotelis patří ke generaci, na níž leží nejbližší budoucnost Řecka. Rozhodnutí, jak se teď zachovají, je na každém z nich.
Musejí zvážit, jestli jsou ochotni žít za současných podmínek ve vlasti a pomoci jí toto období překonat, nebo zda odejdou do zahraničí. Názory tohoto páru, který pracuje v oblasti elektroniky, se výrazně liší. A to má dopad i na jejich vztah.
Několik metrů od jejich lavičky klečí žebrák. Je to smutný pohled, ale v Athénách jsou lidé jako on od zahájení úsporných opatření k vidění čím dál tím častěji. V Řecku se zvýšila nejen chudoba, ale také počet sebevražd, kriminálních činů, míra nezaměstnanosti i emigrace.
Právě kvůli tomuto ovzduší s neradostnými vyhlídkami chce Maria odejít. Sní o životě mimo Řecko - v Británii nebo ve Spojených státech, kde bydlí její příbuzní. Aristotelis chce naopak zůstat: "Zůstanu a budu bojovat. Nechci opustit svou zemi. Svou zemi miluji."
Dvojice bydlí spolu, ale jejich finanční situace je kvůli hospodářské krizi stále horší. Oba od dubna zaznamenali výrazné snížení částky na výplatních páskách, částečně proto, že se jejich pracovní týden zkrátil na čtyři dny v týdnu.
Nyní vydělávají měsíčně 1160 eur (asi 29 376 korun), zatímco před dvěma lety to bylo ještě 1480 eur (asi 37 481 korun). Za nájem platí 300 eur (téměř 7600 korun), za potraviny utratí týdně kolem 65 eur (asi 1646 korun) a další výdaje navíc mají i kvůli dopadu krize na jejich příbuzné. Pomáhají finančně rodičům Aristotelise, neboť podnik jeho otce zbankrotoval. Nešli ani 17. června k volbám, protože nenašetřili na jízdenky do svých rodných vesnic.
Obtíže při rozhodování jsou u Řeků větší než leckde jinde kvůli tomu, že v jejich zemi je soudržnost v rodině hluboce zakořeněná a potomci většinou kráčejí ve šlépějích svých předků.
Na druhé misce vah při rozhodování jsou však pesimistická čísla z řeckého trhu práce. Více než polovina Řeků v produktivním věku pod 26 let je bez práce. Ve věku do 39 let je bez práce asi čtvrtina lidí. Mnozí jsou proto rozpolceni mezi přáním zůstat a pomoci své rodině a zemi a na druhé straně získat práci v zahraničí.
Dva mladší Aristotelisovi bratři plánují odejít do zahraničí, vystudovat tam a žít. Ovšem všechny peníze, které si vydělají a nebudou je potřebovat na základní živobytí, chtějí posílat své rodině do Řecka.
Pro Aristotelise existuje v tomto obtížném rozhodování již jen jediné řešení. Nepřeje si to, ale obětuje svůj vztah k zemi na pomyslný oltář vztahu s Marií. "Miluji Marii a budu ji následovat. Přinesu tím velkou oběť," uzavřel Aristotelis.
