Nejde jen o nějaké balvany v oceánu, ale i o nerostné bohatství v hlubinách kolem nich. A také o kapku nacionalismu a zjevnou snahu odlákat pozornost od vážných domácích problémů - to v případě Španělska. Madrid a Lisabon oživily dávný spor o Divoké ostrovy (Ilhas Selvagens), které ovšem vláda v prvně jmenovaném městě odmítá "ostrovy" nazývat.
Jsou to prý jen haldy kamení. Pokud jde o Španělsko, tahanice o Divoké ostrovy jsou pouze dalším aktem tradičních sporů o Gibraltar s Británií, které byly ovšem letošní léto obzvláště vášnivé.
V případě zmíněných malých ostrůvků a skalek sopečného původu, jež mají plochu pouhých 2,7 kilometru čtverečního, a to ještě za odlivu, a které jsou skutečným rájem burňáků a potáplic žlutozobých, jde však o něco jiného. O kontrolu výsostných vod ostrůvky omývajících.
Roku 1997, po 550 let trvajících tahanicích, Španělsko konečně uznalo, že hlavní Velký divoký ostrov (Selvagem Grande) a ostrůvky kolem něj patří Portugalsku. Nyní se však Madrid obrátil na OSN s písemnou námitkou, neboť míní, že Divoké ostrovy tvoří pouze shluk několika skalisek a že by zóna měla být přeřazena do kategorie "teritoriální moře", "neobydlené skály".
Španělé tak reagovali na požadavek Portugalska, které si stále dělá nárok na oblast sahající až 200 mořských mil (asi 560 kilometrů) od ostrůvků. Žádá, aby byla tato oblast zařazena do jeho exkluzivní ekonomické zóny.
Tyto nároky letos v červenci symbolicky vyjádřil sám portugalský prezident Cavaco Silva, který na Ilhas Selvagens jednou přenocoval.
To však Madrid odmítá a domáhá se toho, aby se oblast kontrolovaná Portugalci smrskla na pouhých 12 mořských mil (zhruba 22 kilometrů). Je zajímavé, že sporné ostrůvky leží blíže španělských Kanárských ostrovů (165 kilometrů) než k portugalské Madeiře (301 kilometrů). Tam je město Funchal, z něhož jsou ostrůvky spravovány.
Poklad ano, ale ne pirátský
Ostrůvky, o něž se vede pře, patřily od 16. století madeirským obchodnickým rodinám. Roku 1959 je koupila portugalská vláda a o 12 let později bylo souostroví vyhlášeno přírodní rezervací. Geograficky jde o nejjižnější bod Portugalska.
Legenda praví, že na ostrovech ukryl svůj velký poklad skotsko-americký pirát William Kidd (1645 až 1701), který byl, než se dal na loupežničinu, váženým obchodníkem. Nakonec skončil na šibenici. Pátrání po zlatě, stříbře a drahých kamenech je však bezvýsledné.
Kolem ostrůvků jsou ale jiné poklady - ryby a nerostné bohatství.
Konzervativní vláda v Madridu čelí vážnému podezření, že se hraničními spory snaží alespoň trochu rozdmýchat ducha nacionalismu a odlákat pozornost od tíživých problémů doma - hluboké krize, nezaměstnanosti, politické korupce.
Španělé však vedou spory ještě o další území. Vedle vousatých tahanic s Marokem o autonomní města Ceuta a Melilla, španělské enklávy na pobřeží severní Afriky, je Madrid na kordy s Rabatem o ostrůvek Isla de Perejil (španělsky Petrželový ostrov) ležící pouhých 200 metrů od marocké pevniny. Tam mu říkají Leila (arabsky Noc).
Kvůli tomuto neobydlenému skalisku riskovali Španělé roku 2002 téměř ozbrojený konflikt s Maročany. Obě země se přou i o Chafarinské ostrovy (španělsky Islas Chafarinas), tři ostrovy ležící na dohled marockých břehů.
Ostrůvky mají rozlohu pouhých 52 hektarů. Jejich název pochází z berberštiny a znamená "pirátský/é".
