Italský ministr vnitra a předseda strany Liga, Matteo Salvini, vsadil na protiimigrační politiku, sociální otázky a ostrou rétoriku a vystupování. A jak to vypadá, zmíněná strategie se mu vyplácí. Za pět let dokázal proměnit regionální uskupení na druhou nejpopulárnější italskou stranu. Co stojí za úspěchem prostořekého Itala?
Když v 90. letech vstupoval Matteo Salvini jako sedmnáctiletý do strany Liga severu, tak ho pravděpodobně nikdo z jeho kolegů nebral příliš vážně. V roce 2013 však vyhrál vnitrostranické volby a stal se novým předsedou, což zapříčinilo razantní změny. "Ligu severu posunul významně do středu. Vedle tvrdého přístupu k migrantům se začal profilovat některými sociálními opatřeními," vysvětluje politolog Jan Kubáček.
Do té doby se strana zaměřovala svým programem a rétorikou hlavně na otázky týkající se severu Itálie. Prioritou do té doby bylo vytvořit nezávislost bohatých regionů na chudém jihu země a hlavním městě Římu. Salvini se zaměřil na protiimigrační politiku, islámský terorismus, mladé rodiny a seniory. Určil tak třetí nejsilnější politické straně na Apeninském poloostrově zcela nový směr.
"Liga je takové všelidové hnutí, které vybírá témata, která jsou pro italskou společnost naprosto zásadní. V mnoha ohledech je Salvini velmi podobný jako Andrej Babiš. To znamená, že řeší problémy, jak přijdou, a velmi silně se staví za tu italskou pozici," srovnává Kubáček italského ministra vnitra s českým premiérem. Současně však upozorňuje, že mnohé převzal ze stylu Silvia Berlusconiho, pouze přidal modernější střih a upustil od kontroverze. Tedy alespoň částečně.
Tlučhuba a pokrytec
Ovšem pro ostřejší slova nejde Salvini daleko a nevyhýbá se ani vyhroceným debatám. Prezidenta Emmanuela Macrona například označil za "mizerného prezidenta, tlučhubu a pokrytce". A Francii obvinil z toho, že údajně ožebračuje Afriku, a proto má na svědomí migranty, kteří v posledních letech proudí do Evropy.
"Italové nemohou překousnout, že jsou tvrdě popoháněni kvůli rozpočtu a jeho sestavování. Naproti tomu Francie je na tom v otázce financí stejně, v některých aspektech i hůř, což je však naprosto přehlíženo," vysvětluje politolog napjaté vztahy mezi zeměmi. Francie si ale takové jednání nenechala příliš dlouho líbit a před nedávnem odvolala svého velvyslance v Itálii.
Naopak Salvini veřejně přiznává, že obdivuje ruského prezidenta Vladimira Putina. Dokonce média v roce 2014 spekulovala, že dostal od Putina peníze na chod své partaje. Ten se však proti tvrzení ohradil s tím, že od něj "nedostal ani matrjošku". Mezi Salviniho nedávné výstřelky patří uniformy, v jejichž nošení si podle tamního listu La Republica doslova libuje: italské médium ho přímo označilo za "ministra uniforem". Nezvyklý Salviniho šatník je ovšem podle serveru BBC nezákonný.
Deportace Romů
Od svého nástupu do funkce bojuje Salvini tvrdě se zmíněnou migrací, což se mu minimálně na domácí půdě vyplácí. Spor o loď Aquarius plnou migrantů, kterou odmítl vpustit minulý rok v červenu do italských přístavů, plnil tehdy světová média. "A dost. Záchrana života je sice povinnost, ale udělat z Itálie obrovský uprchlický tábor nikoli. Itálie už nebude dál přikyvovat a poslouchat," napsal na Facebooku, kde má více než tři miliony sledujících.
A jeho popularita neustále stoupá. Podle průzkumu agentury SWG od března, kdy se v Itálii konaly volby do parlamentu, vzrostly preference strany na více než dvojnásobek. Voliči slyší nejen na Salviniho ostrý postoj vůči migrantům, ale také na jeho výroky o sčítání a následné deportaci Romů, kteří nemají patřičné dokumenty. "Liga slaví úspěch i v oblastech, ve kterých bychom to dříve nečekali, například ve střední a jižní Itálii. V příštích volbách spěje Salvini pravděpodobně k vítězství," uzavírá Jan Kubáček.
