Merkelové to konkurence ulehčila. V kampani zásadně chybovala

Němečtí sociální demokraté udělali podle volebního stratéga Franka Stausse v předvolební kampani několik zásadních chyb, a proto se jim nepodařilo vážně ohrozit konzervativní unii CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové. Za tou v průzkumech dva dni před parlamentními volbami zaostávají o zhruba 14 procentních bodů.

"Volební kampaně se nevyhrávají jen organizací, ale bez organizace je není možné vyhrát," říká Stauss, podle něhož sociální demokracie (SPD) udělala velkou chybu už po několikáté tím, jak vybírala svého volebního lídra. Naráží tím na skutečnost, že letos v lednu se Martin Schulz stal kandidátem SPD na kancléře, když ani on, ani další straníci do poslední chvíle nevěděli, že tomu tak bude. Schulz se to nakonec dozvěděl od tehdejšího předsedy sociálních demokratů Sigmara Gabriela, který mu oznámil, že se kandidatury vzdává. Řada dalších straníků to zjistila až z médií.

"SPD před čtyřmi roky věděla, že přijdou další volby, a musela vycházet z toho, že kandidátkou CDU/CSU bude znovu Angela Merkelová," podotýká Stauss. Zdůrazňuje tak, kolik času sociální demokraté měli na přípravu - personální i programovou. Ani v jednom případě ho ale podle Stausse dobře nevyužili. Přitom bylo jasné, že po 12 letech ve funkci bude Merkelová zranitelná.

Vedle pozdního a překotného výběru volebního lídra, což výrazně poznamenalo organizaci kampaně, podle něj druhou velkou chybu SPD učinila volbou předvolebních témat. "Je to klasická kampaň o statusu quo," říká. "Úkolem opozice, nejen SPD, ale především vyzyvatele v boji o post kancléře, je nabídnout přesvědčivou vizi budoucnosti," podotýká také muž, který se v minulosti na několika volebních kampaních sociálních demokratů podílel.

Letos se to podle něj SPD nepovedlo, protože tak jako většina ostatních stran vsadila především na téma bezpečnosti, a to jak sociální, tak vnitřní. Nedokázala ovšem podle Stausse upoutat pozornost na moderní témata, otázky digitalizace nebo demografických změn. Právě těch se podle něj sociální demokraté mohli chopit už před několika lety a postupně z nich udělat svá témata.

Zároveň Stauss připouští, že jsou i okolnosti, které sociální demokracie zdaleka ovlivnit nemohla, a na volební preference přesto mají značný dopad. Patří mezi ně mimo jiné v průměru vysoká spokojenost Němců s životní situací nebo stále velká obliba kancléřky Merkelové. Situaci SPD v předvolební kampani zkomplikovalo i to, že byla poslední čtyři roky součástí vlády, a na koaličního partnera CDU/CSU se jí proto neútočilo jednoduše.

Dosavadní průzkumy veřejného mínění ukazují, že v nedělních volbách oslabí jak CDU/CSU s podporou kolem 36 procent hlasů, tak SPD s podporou kolem 22 procent hlasů. Stauss je přesvědčen, že to je běžný trend, a ukazuje na rok 2009, kdy obě uskupení rovněž oslabila poté, co spolu předešlé čtyři roky byla ve velké koalici.

Ještě výraznějším problémem by to pro obě strany mohlo být za další čtyři roky, pokud spolu po nedělních volbách znovu usednou ve velké koalici, což vůbec není vyloučené. Někteří odborníci navíc varují, že dlouhodobé velké koalice, a tedy absence silné opozice, která by jasně artikulovala odlišné zájmy, mohou vést k posilování radikálních stran. Už nyní někteří zhruba desetiprocentní podporu pro protestní Alternativu pro Německo (AfD) vnímají jako potvrzení této teze.