Analýza
Migrace, brexit, západ vs. východ. Končící rok byl pro EU zásadní

Končící rok byl pro budoucnost Evropské unie v mnohém zásadní, ačkoliv se na jejím fungování ještě fakticky moc nezměnilo. Uplynulých 12 měsíců ale jednoznačně ukazuje, jak zásadní událostí je už nyní pro Evropskou unii odchod Británie v březnu 2019. Dalšími velkými faktory, které dění v EU nepřestávají ovlivňovat, je migrační krize a prohlubující se rozpory mezi západními a východními zeměmi bloku.

Britové, kteří o svém odchodu rozhodli těsným výsledkem referenda v červnu 2016, předali šéfovi Evropské rady Donaldu Tuskovi příslušný "rozvodový" dopis až letos v březnu. Teprve poté se pomalu rozběhla faktická jednání. V jejich průběhu si ještě britská premiérka Theresa Mayová červnovými volbami, které jí přinesly nečekané oslabení, dokázala zkomplikovat vnitropolitickou pozici.

Trvalo řadu měsíců, šest jednacích kol a několik závěrečných dní horečné diplomacie i vyjednávání uvnitř britské politické scény, než se na počátku prosince podařilo dosáhnout rámcové shody nad třemi základními oblastmi, které podle EU souvisí s brexitem jako takovým a budou součástí rozvodové smlouvy.

Strany se tak obecně domluvily na způsobu výpočtu britských závazků vůči EU, na ochraně práv unijních občanů v Británii po brexitu a nakonec i na podobě budoucího režimu na irské hranici. Tento bod se nakonec ukázal pro Mayovou jako nejsložitější. Konkrétní "rozvodová smlouva" ale teprve musí být sepsána.

Přesto dosažený pokrok umožnil ostatním 27 zemím Evropské unie na prosincovém summitu rozhodnout o tom, že v příštích měsících se začne vyjednávat také o tématu, které je pro Brity nejdůležitější, tedy o budoucím uspořádání včetně důležité nové obchodní smlouvy.

Proměna sil v EU

Jednání kolem britského odchodu má ovšem zásadní dopad uvnitř zbytku EU - na měnící se poměr sil. Spolu s květnovým vítězstvím proevropského Emmanuela Macrona ve francouzských prezidentských volbách jednání o brexitu také znovu oživila diskusi evropských zemí o další integraci. Kvůli odchodu Britů ostatní unijní státy potřebovaly výrazně demonstrovat vzájemnou jednotu. Na podzim tak hned několik významných evropských politiků nastínilo svou vizi dalšího pokračování a prohlubování unijní integrace. Kromě Macrona to byl také předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker i někteří další.

Základem podobných úvah je prohlubování eurozóny, tedy měnové a hospodářské unie, a dokončení související bankovní unie. Evropská komise na Mikuláše přišla s konkrétními návrhy, o věci mluvili šéfové států a vlád 27 unijních zemí v prosinci. Právě proto, že základem pro další integraci unijních zemí bude eurozóna, hodlá komise pomáhat se vstupem státům, které společnou měnu zatím nepoužívají.

Jednota versus příkop mezi členskými státy

Jisté zřejmě zatím je, že z unijního Evropského stabilizačního mechanismu (ESM) vznikne Evropský měnový fond (EMF), unijní alternativa Mezinárodního měnového fondu. Na stole jsou návrhy na zřízení funkce "ministra hospodářství a financí eurozóny", diskutuje se například o možnosti zvláštního rozpočtu pro eurozónu. Silná pozice by mohla v budoucnu spojit křeslo předsedy euroskupiny, tedy schůzek ministrů financí eurozóny s místopředsednickou funkcí v budoucí Evropské komisi.

Pokud je EU v postupu vůči Britům jednotná a v případě budoucnosti eurozóny jednotu aktivně hledá, je v jiných oblastech příkop mezi členskými státy zjevný.

Když tento týden Evropská komise spustila v souvislosti se soudní reformou řízení s Polskem kvůli stavu právního státu v zemi, jen podle všeho prohloubila existující příkop mezi západem a východem evropského bloku. Polsko a přístup tamní vlády k "Bruselu" může být specifický případ, země visegrádské skupiny, tedy ještě ČR, Maďarsko a Slovensko, jsou ale často vnímány jako problematické především při hledání společného řešení migrační problematiky. Kromě Slovenska je ostatně čeká žaloba u unijního soudu kvůli jejich odmítání podílet se na programu přerozdělování žadatelů o azyl podle kvót.

Obě strany si existenci příkopu v roce 2017 začaly uvědomovat, kroky k jeho zasypání jsou ale dosud především rétorické.