V jednom z mála poskytnutých rozhovorů řekla v roce 2004 někdejší německá dozorkyně z několika koncentračních táborů za druhé světové války Herta Botheová, přezdívaná "sadistka ze Stutthofu", že si nemyslí, že dělala chyby. Botheová, která vězeňkyně mlátila dřevěnou tyčí a střílela po nich pistolí, se narodila před 90 lety, 8. ledna 1921.
Pochází z meklenburského Teterowa, kde již od 17 let pomáhala otci v malém obchodě se dřevem. Měla výbornou kondici a byla členkou Svazu německých dívek (BDM), což byla ženská odnož Hitlerjugend. Později pracovala v továrně a v letech 1940-1942 jako zdravotní sestra v nemocnici.
V polovině října 1942 přijala místo dozorkyně v koncentračním táboře Ravensbrück na severu Německa a po několikatýdenním výcviku byla převelena do tábora Stutthof u polského Štětína. Zde působila až do července 1944, kdy odešla do pobočného tábora u polské Bydhošti.
V lednu 1945 se spolu s vězeňkyněmi z několika táborů na území Polska přesunula do koncentračního tábora Bergen-Belsen na severu Německa. Jako dozorkyně tam měla na starost od konce února do 15. dubna 1945, kdy byl tábor britskými vojsky osvobozen, asi 60 žen.
Zejména v Bergen-Belsenu se nechvalně proslavila tím, že bez slitování mlátila vězeňkyně dřevěnou tyčí a střílela pistolí na zesláblé ženy vlekoucí těžké kontejnery s jídlem. Botheová ovšem v procesu, který s ní v Bergen-Belsenu začal v září 1945, veškerá obvinění odmítla. Nikdy prý nikoho holí ani tyčí nebila a pistoli údajně nevlastnila.
Přiznala jen mlácení rukama, a to jen tehdy, když se vězeňkyně snažily krást dřevo nebo jídlo.
Botheová byla 17. listopadu 1945 odsouzena na deset let vězení za používání pistole proti vězňům, sadismus a bití. V káznici se seznámila s kontroverzní francouzskou spisovatelkou Savitri Devi, která obdivovala hinduismus a nacismus a jež byla v roce 1949 odsouzena na dva roky za propagaci nacismu. Botheová byla z vězení propuštěna po šesti letech, 22. prosince 1951. Poté se vdala, začala používat příjmení Langeová a usídlila se na severu Německa.
V rozhovoru v roce 2004 na otázku, zda neudělala chybu, když se stala dozorkyní v koncentračních táborech, odpověděla: "Co myslíte tím ‚udělala chybu‘? Ne... Nejsem si jista, že bych to takto mohla říci. Udělala jsem chybu? Ne. Chybou bylo, že byly koncentrační tábory. Ale já tam musela jít pracovat, jinak bych skončila mezi uvězněnými. To byla moje chyba."
Podle historiků se na místa dozorkyň vybíraly zejména oddané nacistky. A tím, že odmítly jít do táborů pracovat, jim nic nehrozilo. "Dozorkyně jako Botheová se - vždy když se jim to hodilo - vymlouvaly, že musely slepě plnit příkazy, jinak jim prý šlo o život. Tak to ale nebylo," řekla k tomu autorka mnoha článků o dozorkyních v německých koncentračních táborech Simone Erpelová.
K dalším známým ženám-dozorkyním v koncentračních táborech patřila třeba Ilse Kochová (1906-1967). Dozorkyně z tábora Buchenwald a manželka velitele několika koncentračních táborů Karla Kocha, přezdívaná "čubka z Buchenwaldu", se "proslavila" sadistickým zacházením s vězni. Údajně například projížděla táborem na koni a nechala bičovat vězně, kteří se jí znelíbili, či mlátila těhotné ženy bičem opatřeným žiletkami; rovněž dávala zabíjet vězně s tetováním a z jejich kůže nechávala zhotovit "suvenýry".
V září 1947 byla odsouzena na doživotí, po dvou letech byla ale propuštěna, v roce 1949 opět zatčena a odsouzena v lednu 1951 na doživotí. V září 1967 se v bavorském vězení Aichach oběsila.
Další dozorkyní z několika koncentračních táborů byla Irma Greseová (1923-1945), která mučila a vraždila vězně (střílela je, poštvávala na ně psy nebo je brutálně mlátila bičem). Po válce byla odsouzena k trestu smrti za mučení a vraždy a v prosinci 1945 popravena.
Vystudovaná lékařka Herta Oberheuserová (1911-1978) působila ve vyhlazovacím táboře v Osvětimi, kde s oblibou experimentovala s živými lidmi (oběti popravovala injekcemi). V roce 1947 byla odsouzena na 20 let, v roce 1952 byla ale propuštěna a začala praktikovat jako rodinná lékařka. V roce 1958 jí byla obnovena lékařská licence.
Další dozorkyně Maria Mandelová (1912-1948) byla osobně zodpovědná za smrt 500 tisíc lidí v Osvětimi. Popravena byla v lednu 1948. K nejsurovějším katům v sukních patřila Elisabeth Volkenrathová (1919-1945), která proslula pořádáním opileckých orgií, při nichž osobně věšela vězně. V prosinci 1945 byla popravena.
Dozorkyně Juana Bormannová (1893-1945), známá jako "žena se psem", se dívala, jak její cvičení vlčáci trhají vězně na kusy. Popravena byla v prosinci 1945.
