Spolkoví ministři dnes začali před ústavním soudem hájit lisabonskou smlouvu. Jednání budou pokračovat i zítra. Rozsudek, který múže změnit budoucnost Evropské unie, ale přijde až za několik týdnů či měsíců.
Spolkový sněm, dolní komora německého parlamentu, reformní dokument schválil loni v dubnu. Druhá komora, Spolková rada, tak učinila o měsíc později. Kvůli smlouvě podalo žalobu k ústavnímu soudu přes padesát poslanců Spolkového sněmu, dolní komory německého parlamentu. Jsou mezi nimi zákonodárci opoziční Levice, předseda Ekologické demokratické strany Klaus Buchner i členové vládní CSU Peter Gauweiler a Franz Ludwig hrabě Stauffenberg, syn neúspěšného atentátníka na nacistického diktátora Adolfa Hitlera.
Německý prezident Horst Köhler svůj podpis pozdržel do doby, než justice jejich námitky posoudí.
Německý ústavní soud zatím projednával stížnosti proti skoro každé velké evropské smlouvě. Důvodem je takzvaná klauzule legitimity v německém základním zákoně, který je ústavou sjednoceného Německa. Podle ní musí všechny zákony platné v Německu vycházet z vůle lidu a být schváleny jeho zástupci. Přenos práv na evropské instituce nesmí tedy zajít tak daleko, že by německý parlament přišel o svou politickou váhu.
Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier při dnešním zahájení procesu řekl, že smlouva z Lisabonu demokratické základy Evropské unie posiluje. Jeho vládní kolega Wolfgang Schäuble reformní projekt také hájí: „Smlouva suverenitu spolkového Německa nepodkopává." Státy EU zůstávají „pány smluv."
Německý deník Süddeutsche Zeitung upozorňuje, že současný proces je pro ústaní soud momentem, kdy se musí jako na hollywoodské svatbě rozhodnout, zda proti svazku Německa s lisabonskou smlouvou promluví teď nebo bude navždy mlčet. Až totiž vstoupí smlouva v platnost, převezme část ústavních stížností Evropský soudní dvůr v Lucemburku.
Kritici smlouvě vyčítají, že zatímco bere část suverenity členským státům, neposiluje dostatečně evropský parlament. Ačkoli se této demokraticky zvolené instituci dostane podle Lisabonu více pravomocí, stále nebude mít možnost navrhovat zákony. Zákonodárnou iniciativu přitom všechny národní parlamenty EU mají.
Dietrich Murswiek, právní zástupce poslance Gauweilera, proto kritizuje smlouvu jako nedemokratickou: „Evropský parlament je dost vzdálený tomu, abychom ho mohli považovat za demokraticky zvolené těleso."
Ministr Steinmeier dnes před soudem smlouvu hájil jako nutnou a konrétní odpověď na nepředvídatelné budoucí výzvy. Boj s terorismem, světová hospodářská krize a změna klimatu jsou problémy, které žádný ze 27 členských států sám nevyřeší. Smlouva podle něj není samoúčelným výmyslem byrokratů, ale zefektivňuje rozhodovací procesy v rozšířené unii a zlepšuje její akceschopnost.
„Ne" z Karlsruhe by smlouvu, která má v platnost vstoupit v roce 2010, přivedlo na kolena. Další krach po neúspěchu Evropské ústavy, odmítnuté Francií a Německem, by myšlenku evropské integrace podle Süddeutsche Zeitung výrazně poškodilo.
Viceprezident soudu Andreas Voßkuhle ale dnes při zahájení soudu vysvětlil, že soudu jde pouze o slučitelnost německé ústavy a lisabonské smlouvy: „Evropská myšlenka jako taková před tímto soudem nyní nestojí." Rozsudek lze podle něj očekávat nejdříve v létě.
Thomas Silberhorn, poslanec vládní CSU zodpovědný za evropskou politiku, v rozhovoru pro server Spiegel Online řekl, že počítá s tím, že soud smlouvu nakonec schválí, ale s důležitými připomínkami.
Podobně jako v Německu není ratifikační proces dokončen v Polsku, kde se také čeká na podpis hlavy státu.
K dokumentu se zatím nevyjádřil český parlament, který by se k němu měl vrátit 17. února. I v
Česku smlouvu posuzoval ústavní soud, který došel k závěru, že vybrané pasáže neodporují české ústavě.
Irové smlouvu odmítli loni v červnu v referendu, jež chce tamní vláda letos opakovat.
Nástupce neúspěšné euroústavy tedy zatím ratifikovalo 23 ze 27 členských zemí Evropské unie.
Lisabonská smlouva doplňuje dosavadní smlouvy o Evropské unii. Mimo jiné předpokládá snížení počtu eurokomisařů a počtu poslanců Evropského parlamentu a rovněž zavedení institutu kvalifikované většiny při rozhodování hlasováním v ministerských radách. Nemůže vstoupit v platnost, dokud ji neratifikují všechny členské státy.
Foto: archiv a Reuters
