Nobelova cena pro Obamu byla chybou, nenaplnila očekávání

Udělení Nobelovy ceny za mír americkému prezidentovi Baracku Obamovi v roce 2009 se minulo účinkem a nenaplnilo naděje norského Nobelova výboru. Ve své vzpomínkové knize Fredens sekretär (Tajemník míru) to uvádí někdejší šéf norského výboru Geir Lundestad, podle kterého byl v minulosti v úzkém výběru i někdejší československý a český prezident Václav Havel. Ten však tuto prestižní cenu nikdy nezískal.

"I mnozí Obamovi příznivci se domnívali, že cena byla chybou," napsal Lundestad s tím, že řada Američanů považovala ocenění za způsob, jak přimět Obamu hájit spíše mezinárodní mírové hodnoty než americké zájmy. Obama dostal Nobelovu cenu za mír devět měsíců po svém nástupu do funkce amerického prezidenta, mnoho lidí tak považovalo její udělení prvnímu černošskému prezidentovi na počátku jeho působení v Bílém domě jako sporné.

Podle Lundestada výbor nedosáhl cílů, které Obamovým oceněním sledoval. Dodal také, že i sám Obama jen zřídka získání ceny zmiňuje. Pětičlenný Nobelův výbor se nicméně v roce 2009 shodl na Obamově vyznamenání jednomyslně, když ho ocenil za jeho vizi světa bez jaderných zbraní.

Lundestad v knize rovněž uznává, že ještě před udělením ceny měl velké pochyby, nikdy však svého rozhodnutí nelitoval, jak psala norská média. Uvedl také, že za uplynulých 25 let výbor neudělal žádnou očividnou chybu, ačkoli dva či tři výběry jsou diskutabilní.

Příkladem je podle něj nyní již zesnulá keňská zakladatelka ekologického Hnutí zeleného pásu Wangari Maathaiová, která je v Keni známá jako Matka stromů. Maathaiová byla první, kdo získal cenu za ochranu životního prostředí. Ocenění obdržela v roce 2004 za kampaň vysadit v Africe miliony stromů.

V roce 1997 měl být podle Lundestada mezi laureáty možná i někdejší kanadský ministr zahraničí Lloyd Axworthy. Výbor tehdy za takzvanou ottawskou konvenci o zákazu protipěchotních min vybral organizaci Mezinárodní kampaň za zákaz nášlapných min (ICBL) a její koordinátorku Jody Williamsovou. Kanada ale celý proces iniciovala.

Na počátku milénia výbor také uvažoval o možnosti vyznamenat některé rockové hvězdy, které se angažují v mírových a humanitárních kampaních. Nakonec však došel k závěru, že slavným hudebníkům více sedí ceny Grammy než Nobelova cena za mír. V knize Lundestad rovněž uvádí, že výbor v minulosti zvažoval ocenit i někdejšího disidenta a pozdějšího prezidenta Havla nebo dlouholetého německého kancléře sjednotitele Helmuta Kohla.