Zatímco americký prezident Barack Obama stále studuje možnost posílení amerického kontingentu v Afghánistánu, nový generální tajemník Severoatlantické aliance Anders Fogh Rasmussen se zase táže, jaká je skutečná role jeho organizace v tomto konfliktu.
Ujišťuje, že NATO může vyjít vítězně z nejvýznamnější mise ve své historii a že dokáže přinést mír do země, zejména díky tomu, že vycvičí afghánskou policii a armádu, napsal francouzský deník Le Monde.
Spojené státy by pak mohly samy zajistit případné pokračování vojenských operací. Je to zásadní změna, kterou Rasmussen nastínil během několika týdnů. Až dosud NATO zřejmě soudilo, že civilní mise oslabují jeho vojenskou funkci.
Není to jediná změna, kterou Dán, označovaný za obratného a tvrdohlavého, prosazuje. Říká, že chce alianci připravit na výzvy 21. století.
Ví však, že výsledek afghánského konfliktu podmíní budoucnost atlantického mamuta, jenž se zrodil v době studené války a je jen málo připraven na to, aby čelil takovým realitám, jako je terorismus, šíření jaderných zbraní nebo klimatické změny a jejich případné dopady na bezpečnost.
V bezprostřední budoucnosti generální tajemník především doufá, že afghánská operace nebude znamenat radikální roztržku mezi Američany a Evropany uvnitř organizace. Neboť výzva k posílení jednotek v zemi, kterou vydal velitel aliančních sil v Afghánistánu generál Stanley McChrystal, reaktivuje napětí, jež se objevilo v roce 2003 s rozpory kolem irácké války.
V Evropě se pochybnost o vhodnosti strategie používané v Afghánistánu pojí s rostoucí nespokojeností veřejnosti, a to zase ovlivňuje politiky náchylné uspěchávat návrat vlastních vojáků nebo v každém případě zmrazit vyslání dalších jednotek.
A není to Evropská unie, kdo by Washington uklidnil: od června 2007 je pověřena výcvikem afghánských policistů a soudců a měla by v zemi mít 400 expertů. Dosud jí chybí čtvrtina nezbytného personálu a v terénu se zřejmě především táže, jak zabránit konkurenci a duplicitě mezi EU a NATO.
Rasmussen je přesvědčen, že by Spojené státy v budoucnu mohly považovat Severoatlantickou alianci za druhořadého partnera. Usiluje tedy o "vyvážené úsilí" obou. Nyní Američané zajišťují již dvě třetiny z asi 100 tiscvojáků přítomných v Afghánistánu a vezmou na svá bedra hlavní náklady na výcvikovou misi, jež bude stát v příštím roce 17 miliard dolarů (přes 300 miliard Kč).
Jestliže evropské státy nepřispějí k pokračování afghánské mise více finančně, technicky a materiálně, nebudou moci již zanedlouho hovořit s Washingtonem jako rovný s rovným, soudí generální tajemník.
Je to známá písnička. Oba Rasmussenovi předchůdci ji často notovali. Marně. Nerovnováha je již do očí bijící a v budoucnu neudržitelná. Otázka solidarity mezi 28 členy NATO doléhá stále naléhavěji s tím, jak krize zatěžuje vojenské rozpočty a prohlubuje propast mezi "velkými" a "malými", mezi Američany a Evropany. Pro vlády hledající prostředky bude obrana oblíbeným terčem a nakonec i tím nejsnadnějším.
Není však jisté, že bude využito příležitosti k posílení transevropské spolupráce, která by umožnila zlepšení s menšími náklady. Nebo že se bude tento princip uplatňovat uvnitř NATO.
Tím Rasmussenovy ambice ani starosti nekončí, Jeho organizace již dávno měla nově definovat svou funkci a své mise. V žargonu aliance se tomu říká "revize strategické koncepce" a "transformace". Úkol to je obrovský. V zásadě se musí na summitu v Lisabonu koncem příštího roku učinit rozhodující krok.
Podle některých prožívá NATO skutečnou "existenční nouzi", byť někdy působí dojmem, že tento stav vyrovnává rozšiřováním nových misí, od Kosovo po Adenský záliv, přes Afghánistán.
Rasmussen se pustil do inovace a jmenoval skupinu 12 expertů, kteří jsou pod vedením bývalé americké ministryně zahraničí Madeleine Albrightové pověřeni zdokonalením nové strategické koncepce. Tím, že generální tajemník nerespektuje okruh velvyslanců, vyvolává dojem, že jen osobnosti stojící mimo alianci jí umožní znovu nalézt vlastní cestu v zásadně se měnícím světě. Je to kruté. Je to výmluvné.
Foto: NATO a ISAF
