U západoberlínské radnice Schöneberg připomíná pamětní deska památnou řeč a především slavnou větu, kterou zde 26. června 1961 pronesl John F. Kennedy. Slova "Jsem Berlíňan" (Ich bin ein Berliner) vstoupila do historie. Třebaže to nepřiznali, řada světových politiků a mužů v úřadě amerického prezidenta se od té doby snažila Kennedyho napodobit.
Pokoušeli se o to rovněž ve velké řeči na veřejnosti. Nějaká pregnantní věta, takový býval záměr, měla získat srdce publika a tím mimo jiné řečníkovi zajistit místo v učebnicích dějin - alespoň německých.
FOTOGALERIE ZDE.
Hlavně po druhé světové válce (kvůli válce studené, Berlínské zdi atd.) se Berlín stal symbolickým městem. Brandenburger Gate, Berlin, Germany... To byly a zůstávají u veřejnosti a v politice USA pojmy. To je nejspíše i důvod, proč si jako jediné místo svého veřejného vystoupení při nynější cestě (volební kampani) vybral senátor Barack Obama právě metropoli na Sprévě.
Podařilo se od roku 1961 nějakému významnému politikovi dosáhnout či překonat ve spojení s Berlínem proslulosti Johna F. Kennedyho? Lze konstatovat, že předstihnout nikoli. Nicméně později zavražděnému prezidentovi USA se výrazně přiblížili Ronald Reagan a Michail Gorbačov.
On-line deník TÝDEN.CZ nabízí stručný přehled významných výroků či pokusů o ně pronesených předními světovými politiky v Německu a Berlíně:
Už francouzský prezident Charles de Gaulle zvedl roku 1962 při návštěvě Spolkové republiky Německo vysoko laťku ve věcech patosu, když pravil: „Ať žije Francie! Ať žije Německo! Ať žije německo-francouzské přátelství."
O rok později, roku 1963, zavítal do Berlína zmiňovaný Kennedy. Už krátce po příletu do Berlína usedl do otevřeného auta a za ohromného jásotu Západoberlíňanů projel 52 kilometrů ulicemi města. Po jeho boku seděli kancléř Konrad Adenauer a berlínský starosta Willy Brandt. A pak přišla ona slavná věta: "Jsem Berlíňan." Prezidentovu návštěvu připomíná ve městě mimo jiné trvalá expozice "The Kennedys".
Takovouto sílu výrazu (míněn je de Gaulle i Kennedy) lze přebít jen rýmem, řekl si nejspíše šéf Bílého domu Jimmy Carter. Jeho veršování "Was immer sei, Berlin bleibt frei" (volně přeloženo: Ať se děje cokoli, Berlín zůstane svobodný) pronesená u Tempelhofu roku 1978 mu však mnoho popularity nepřinesla.
Úspěšnější byl v roce 1987 další americký prezident Ronald Reagan, který před Braniborskou branou zvolal: "Pane Gorbačove, zbořte tuto (Berlínskou) zeď." O dva roky později patetickou výzvu někdejšího herce dějiny vyslyšely a Berlínská zeď padla.
A co na to Michail Gorbačov? Ten si udělal v Německu jméno větou, která se záhy stala okřídleným výrokem a citátem: "Kdo přijde pozdě, toho potrestá život." Mělo to být míněno jako varování, ukázalo se, že nanejvýše prozřetelné, adresované východoněmeckému komunistickému předákovi Erichu Honeckerovi. Později se začalo tvrdit, že Gorbačov zmíněnou moudrost nikdy nepronesl, že mu ji vložili do úst. Ale bůhví, jak to vlastně bylo...
Mezi těmito spíše známějšími rétory se tísní ještě dva američtí prezidenti, jejichž slova zanechala jen nenápadnou stopu. Jsou jimi americký prezident Bill Clinton, který roku 1994 před Braniborskou branou (tehdy už na východní straně) pronesl: "Amerika stojí na vaší straně, nyní a navždy." O čtyři roky později, u příležitosti 50. výročí berlínského leteckého mostu, to Clinton zkusil u letiště Tempelhof ještě v němčině: "Berlin bleibt doch Berlin" (Berlín přece zůstane Berlínem).
Současný americký prezident George W. Bush nikdy veřejně v Berlíně nepromluvil. Asi věděl proč, dodal by leckterý obyvatel hlavního města. Při své návštěvě Berlína v květnu 2002 promluvil Bush k poslancům Spolkového sněmu. Nic, co by se vštípilo do paměti lidu, se ale z jeho vystoupení nezachovalo.
Foto: AP, Reuters a profimedia.cz
