Zatímco banky dostaly záchranné balíčky a výrobci automobilů šrotovné, dopad finanční krize na chudé děti ve světě podle UNICEF prakticky nikdo neřeší. Pomoc by přitom nemusela být zdaleka náročná, píše německý Spiegel.
Šrotovné mělo v roce 2009 zachránit automobilový průmysl. Prémie za odevzdání starého auta při koupi nového v Německu několikrát převýšila průměrný roční příjem obyvatel Bangladéše či Nepálu. V těchto zemích se ale hospodářský pokles také projevil. Mnoho lidí přišlo i o svá špatně placená zaměstnání. Na rozdíl od situace v bohatých zemích nemohou nezaměstnaní v těchto oblastech spoléhat na systematickou sociální síť. Krize tak dopadla nejhůře právě na ty, kteří mají nejméně, a na jejich děti. Těm jde podle UNICEFU o přežití.
ČTĚTE TAKÉ: Dětská obrna je zpátky. Po třinácti letech
Krize zabije tisíce dětí, hlavně děvčat
Letošní výroční zpráva UNICEF dokumentuje, že počet lidí žijících pod hranicí chudoby se v posledním roce zvýšil. Sedmdesát procent nových chudých žije v takzvaných rozvojových zemích a nůžky mezi bohatými a chudými se stále rozevírají. Rozšiřují se snadno léčitelné nemoci, které v poslední době ustupovaly a které jsou snadno a levně léčitelné, přesto na ně v chudých zemích umírají lidé.
V pátek se v Kanadě scházejí představitelé zemí G 20. Dětský fond OSN proto přišel se čtyřmi požadavky. Vlády by měly více bojovat s rostoucí úmrtností dětí a matek na AIDS, snížit poplatky za vzdělání zlepšit jeho kvalitu, zlepšit soběstačnost chudých a zajistit ochranu dětí.
Dopady globální krize doráží do chudých zemí se zpožděním, a tak jsou důsledky pro jejich občany pomalu viditelné. Zároveň schodky rozpočtů nutí bohaté škrtat, kde se dá, a tak se UNICEF obává poklesu rozvojové pomoci.
Zatím je každé druhé dítě v Jižní Asii podvyživené a 33 procent lidí denně nezíská z jídla nutný počet kalorií. Mnoho rodin vydá na jídlo téměř dvě třetiny příjmu.
"V rozpočtech chudých zemí není na podporu rodin prakticky žádné místo," řekl Spiegelu Caspar Fajth, ekonomický ředitel UNICEFU v New Yorku. "V časech hospodářské krize jim chybí ty nejdůležitější potřeby". Tito lidé také nemají žádné finanční rezervy pro případ krize. Zároveň se ceny potravin drží nahoře, reálné příjmy klesají a nezaměstnanost stoupá.
Nedostatek peněz poté dopadá na děti. V mnoha zemích se musí platit i za základní vzdělání a rodiny, které se v minulých letech sotva držely nad vodou, nyní nemají nejen na školné, ale například ani na lékaře. "Zatímco lidé v průmyslových zemích mají přes všechny potíže určitý základ zajištěný, ti, kteří žili na pokraji hladovění, jsou nyní extrémně zranitelní," říká Fajth.
Pro bohaté země činí rozvojová pomoc relativně bezvýznamnou položku rozpočtu, proto je podle UNICEFU bezvýznamné z ní kvůli šetření dále škrtat. "Západní národy si nemohou dovolit udělat krok zpátky. Žijeme totiž v propojeném světě. Co se nyní děje v Káthmándú, má přímý vliv na obyvatele New Yorku," tvrdí Fajth.
Jürgen Heraeus, předseda německého UNICEFU dodává: "Nobelista Muhammad Yunus mi k tomu řekl: 'Zatímco pro průmyslové země je finanční krize šok ze kterého se doufejme poučí, pro chudé je to jako tsunami'."
Ilustrační foto: www.profimedia.cz
