Svatá Helena je jedním z nejodlehlejších ostrovů světa. Známá je především jako místo internace Napoleona Bonaparte. V posledních dnech se ale britské zámořské území dostalo do zájmu médií z jiného důvodu. Na povrch vyplul skandál se sexuálním zneužíváním dětí. Snad nikde jinde na světě nemají pedofilové takové zastoupení jako tady.
Napoleon, který na ostrově strávil posledních šest let života, se během svého pobytu údajně poněkud důvěrně stýkal s Betsy, dospívající dcerou obchodníka, na jehož pozemku žil. Ve srovnání s tím, co se na Sv. Heleně děje a dělo v nedávné minulosti, to je ale čajíček.
Britský deník Daily Telegraph minulý týden o kauze informoval v exkluzivní reportáži. Jeho redaktor strávil na ostrově dva týdny. Promluvil s padesátkou místních, což je něco přes procento z celkové populace 4500 lidí. Především od žen se dozvídal o nechutnostech, které se tam dějí po desetiletí, aniž by se o nich někdo odvážil mluvit.
"Popadli vás, povalili na zem a udělali, co chtěli," popisuje žena ve středním věku ve své stísněné kuchyni utrpení, které opakovaně zažívala během dospívání. Tehdy se nepoužíval pojem "znásilnění", místo toho se říkalo "s někým si lehnout".
Pachateli mohli být starší spolužáci i dospělí. Většinou prý číhali ve vysoké trávě, odkud na svou kořist skočili. Některým stačilo podívat se na kalhotky, jiní chtěli víc. Taková prostě byla na ostrově pravidla hry. Když se dotyčná chtěla někomu svěřit, nikdo ji nechtěl vyslechnout.
Jiná dáma popisuje, jak ji znásilňoval její příbuzný v době, kdy ještě ani nebyla teenagerkou. Přicházel každý pátek po dobu tří let. "Nenáviděla jsem, když jsem musela sfouknout svíčku. Slyšela jsem, jak se zvedá z postele, pak přišel ke mně, popadl mě za tvář a řekl 'buď zticha, nekřič'. Ležela jsem na posteli jako kus kartonu a snažila se to vydržet."
Nekřičela, protože věřila výhružkám, že násilník jí jinak zastřelí psa. Pak se odhodlala o věci promluvit se spolužačkou, ta ji ale označila za lhářku.
Obyvatelé sopečného ostrova o ploše 121 kilometrů čtverečních (asi čtvrtina Prahy) si říkají Svatí. Někteří z nich si to ale rozhodně nezaslouží, i když na to možná nevypadají. Jednapadesátiletý Jeromy Cairns-Wicks pracoval v hlavním městě Jamestownu dříve jako policista, později jako sociální pracovník. Mezi jeho úkoly patřil i dohled nad skupinami malých dětí. Dnes sedí za mřížemi místního vězení, kde si odpykává jedenáctiletý trest za opakované zneužití prepubescentní dívky a navrch patnáct měsíců za stahování dětské pornografie.
Celkem je tu jedenáct vězňů a sedm z nich jsou pedofilové. V registru sexuálních násilníků je 27 mužů z celkových asi dvou tisíc na ostrově. Nikdo přitom nevěří, že by byli dopadeni všichni. Brzy budou zahájeny práce na nové věznici. Větší prostory mohou do budoucna přijít vhod.
To, že násilníci jsou za mřížemi, je značný posun k lepšímu. V roce 2002 byl 43letý muž potrestán za sex s patnáctiletou dívkou pokutou ve výši šedesáti liber (v Británii je věková hranice pro legální pohlavní styk šestnáct let). Jiné případy třeba soudce úplně shodil ze stolu.
Ještě donedávna se pedofilové adekvátních trestů bát nemuseli. V hospodách se svými "úlovky" bezostyšně veřejně chlubili. Vzhledem k tomu, že na ostrově se zná v podstatě každý s každým, je s podivem, že se vše dařilo tutlat tak dlouho.
Už před více než desetiletím se v místních novinách tématu věnovalo několik článků. Stále se ale nic nedělo. Ačkoli představitelé Londýna s guvernérem v čele museli o celé záležitosti vědět. Z nějakého důvodu nebyl zájem cokoli učinit. Naopak, nejvíce popotahování byli whistlebloweři, kteří se na problém pokoušeli upozornit. Britské ministerstvo zahraničí dokonce ujišťovalo OSN, že o sexuálním zneužívání nejsou žádné důkazy. Až loni bylo spuštěno první oficiální vyšetřování. Premiér David Cameron po zveřejnění reportáže Daily Telegraphu prohlásil, že pedofilie musí být z ostrova vymýcena.
Těžko uvěřitelné fungování zákona na ostrově umožňovala ze všeho nejvíc asi jeho odlehlost. Kvůli nepřítomnosti mobilních telefonů a internetového připojení je Svatá Helena ještě vzdálenější okolnímu světu, než jak stanovují zeměpisné souřadnice. I televize se tu objevila až v roce 1995. O normách chování v civilizovaném světě toho místní do té doby příliš nevěděli.
Od sedmnáctého století byl ostrov majetkem britské Východoindické společnosti, využíván byl jako opěrný bod při plavbách do Indického oceánu. Po otevření Suezského průplavu v roce 1869 ale ztratil na významu. Svůj raison d'etre hledá území doteď.
Mnoho Svatých proto odchází pryč. Jen za poslední desetiletí to byla tisícovka lidí, tedy pětina populace. Cílem emigrantů byla buď Británie, Falklandy, nebo severněji ležící ostrov Ascension. Všude tam se nabízela vidina vyššího platu. Někteří přitom nechávali své děti doma v péči příbuzných. Další možnost pro případné devianty.
Na ostrově se téměř nic nevyrábí, území je naprosto závislé na pomoci britské vlády (asi dvacet milionů liber ročně). I turistů sem míří pomálu. Místní si ale ještě vzpomínají na návštěvu Jimmyho Savillea, bývalého DJ a moderátora BBC, který za svého života zneužil stovky dětí.
Zatímco v první polovině devatenáctého století na Svatou Helenu připlouvalo přes tisíc lodí ročně, teď je to jedna za tři týdny. Přepravuje poštu a pasažéry z/do jihoafrického Kapského Města a na zmíněný Ascension. Odtud pak létají armádní letadla do Británie. Jinak se z ostrova dostat nedá.
Už příští rok se ale má otevřít nové letiště za 250 milionů liber. Místní říkají, že aby se na ostrov vešlo, museli posunout horu. Díky novému spojení se světem se tu možná více prosadí i morální hodnoty civilizovaného světa.
