Říká se o něm, že byl největším francouzským státníkem 20. století. Charles de Gaulle, který se narodil 22. listopadu 1890, stanul v čele svého lidu hned ve dvou klíčových dějinných momentech. V roce 1940 odmítl ponižující příměří s nacistickým Německem a vyzval Francouze k odboji, v roce 1958 zabránil hrozící občanské válce kvůli krizi v Alžírsku a prosadil v zemi prezidentský systém a počátkem ledna 1959 se stal prezidentem. Z nejvyšší státní funkce odešel před 50 lety, 28. dubna 1969.
Charles de Gaulle absolvoval prestižní vojenskou akademii Saint-Cyr, v první světové válce bojoval za svoji zemi a strávil dva roky v německém zajetí. V roce 1940 velel 4. obrněné divizi, po porážce Francie se odmítl vzdát nepříteli a emigroval do Anglie, odkud začal organizovat své protiněmecké hnutí odporu. V srpnu 1944 vstoupil de Gaulle již jako hlava francouzského odboje vítězně do Paříže. Krátce řídil dvě prozatímní vlády a byl i prozatímním prezidentem. Z politiky však záhy znechucen stranickými boji odešel.
Vrátil se až poté, co za zuřící války v Alžírsku tamní francouzští důstojníci hrozili pučem i v Paříži. Přijal návrh prezidenta Reného Cotyho, aby sestavil novou vládu. Rozvrácenou politickou scénu ve Francii, na níž se od konce války do května 1958 23krát změnil premiér, poté stabilizoval novou ústavou, kterou přijali Francouzi v referendu v září 1958 a která přiznává hlavní slovo v domácí i zahraničí politice přímo volenému prezidentovi. Prosadil také nezávislost Alžírska, za což se stal terčem několika atentátů. V 60. letech se pak snažil provozovat politiku přes hranice dvou studenoválečných bloků a navazoval spolupráci nejen se Západem, ale i s Východem, včetně Číny a Sovětského svazu.
Pád de Gaullea odstartovalo pařížské jaro 1968, kdy protesty studentů proti zkostnatělému univerzitnímu systému přerostly v generální stávku. Tyto události prezident ještě ustál, rozpustil parlament a vypsal předčasné volby, z nichž vyšli pravicoví gaullisté posíleni. Jeho autorita však doznala hlubokou trhlinu. Na duben 1969 vyhlásil de Gaulle referendum o regionální a senátní reformě a spojil ho s otázkou svého setrvání v úřadu (i když mu mandát končil až v roce 1973). Těsně prohrál a den nato opustil Elysejský palác. Následující rok v listopadu zemřel.
