Třináctá komnata
Platy úředníků se snadno dozvíte jen někde. Příklad Seveřanů

Severské země jsou známé svou otevřeností, která se ještě nedávno projevovala třeba tím, že na internetu byly zveřejňovány příjmy a daně všech občanů. Kvůli kritice se sice přístup k těmto datům začíná omezovat, nicméně oproti ostatním je sever Evropy v transparentnosti stále nejdál. V řadě států světa se většinou zveřejňují platy jen některých vysokých státních úředníků.

V Praze ovšem dnes kvůli zveřejnění odměn nyní již bývalé šéfky kabinetu premiéra Petra Nečase Jany Nagyové začíná soud s bývalým ředitelem rozvědky Karlem Randákem, na něhož v březnu v této kauze podalo obžalobu státní zastupitelství.

V Norsku, ve Švédsku a ve Finsku, které jsou vyzdvihovány jako příklad otevřených demokracií, jsou údaje o výši platu konkrétních osob včetně všech zaměstnanců veřejné správy a nejvyšších politiků veřejně dostupné, v souladu se zákonem o svobodném přístupu k informacím.

Ve všech třech skandinávských zemích daňové úřady v uplynulých letech pravidelně publikovaly příjmy a daně všech občanů na internetu. Hledání v těchto seznamech se stalo oblíbenou zábavou spousty slídilů zajímajících se nejen o to, kolik vydělává jejich soused, zubař či kondiční trenér, ale také třeba norský král detektivek Jo Nesbø, běžec na lyžích Petter Northug anebo premiér Jens Stoltenberg.

Systém se ovšem setkal s množstvím kritických reakcí od lidí prosazujících právo na soukromí. Až přílišná otevřenost při zveřejňování příjmů a majetku totiž údajně vedla ke krádežím identity, vykrádání bytů majetných osob nebo k šikaně dětí ve školách po srovnání příjmů rodičů.

Proto Seveřané přístup k podobným datům v posledních letech omezují.

V Norsku seznamy vycházejí stále, k získání informací je však potřeba se zaregistrovat a počet vyhledávaných jmen je omezen na 500 měsíčně. Ve Švédsku již údaje o mzdách konkrétních osob zveřejňovány nejsou, informace o výši individuálních platů jsou nicméně dostupné na žádost.

Francie mzdy vysoce postavených státních zaměstnanců, kromě samotného prezidenta a členů vlády, nezveřejňuje a podrobnosti o nich se dostanou na veřejnost jen nepravidelně prostřednictvím zpráv parlamentu nebo účetního dvora. 

Média však po loňském nástupu prezidenta Françoise Hollanda do funkce konstatovala, že po jeho slíbeném snížení platů sobě a ministrům o 30 procent má více než stovka funkcionářů, většinou velvyslanci a pracovníci ministerstva financí, vyšší mzdy než hlava státu, tedy nad 13 500 eur čistého měsíčně (348 tisíc korun).

V Rusku zavedl rituál každoročního předkládání majetkových přiznání služebníků státu prezident Dmitrij Medveděv krátce po nástupu k moci, kdy ohlásil nové tažení proti bující korupci, jakkoli k žádnému zásadnímu obratu se mu dospět nepodařilo, než se ke kormidlu moci zase postavil Vladimir Putin.

Z přiznání mimo jiné vyplynulo, že Putin vždy vydělával více než Medveděv, bez ohledu na to, kdo z nich byl právě prezidentem či premiérem.

Při informování o platech významných státních zaměstnanců patří k poměrně otevřeným zemím Británie, která zveřejňuje platy ministrů i státních úředníků na vyšších postech. Příslušnou zprávu každoročně vydává vedení státní služby.

Na webu data.gov.uk je uveden plat ve vyšších funkcích a je tu i jmenovitý seznam lidí vydělávajících ve státní správě víc než 150 tisíc liber ročně (Cameron má 142 tisíc, tedy 4,3 milionu korun, ale premiér nemá zdaleka nejvíc).

I americké státní orgány pravidelně na internetu zveřejňují platy vysoce postavených úředníků. Média se v USA proto v poslední době plní články o tom, že ekonomická krize se na rozdíl od zaměstnanců soukromých firem na platech státních zaměstnanců příliš negativně neprojevila a že se práce ve státním sektoru čím dál více vyplatí.

Prezident Barack Obama si přijde ročně bez náhrad a bonusů na 400 tisíc dolarů (osm milionů korun). Například předseda dolní komory Kongresu John Boehner dostává roční plat 223 tisíc dolarů (4,4 milionu korun).